Článek
Schováváte si oblečení z olympijských kolekcí?
Určitě schovávám. Věrka Cechlová (bývalá diskařka) vždycky říkala, že olympijské věci se nerozdávají. Je fakt, že je to takový unikát. Takže musím mít doma fakt velký skříně… (úsměv)
I část kolekce z Atén před sedmnácti lety byste tam našla?
Asi jo, ale ta bude ještě na Sýkořici u Lukáše. V té době jsme ještě neměli dům…
Jak se vám líbí letošní kolekce?
Moc. Možná by nějaká trička nemusela být celá bílá, ale to je minimální výtka. Všechno je propracované, je vidět, že poslouchali sportovce, kteří dávali připomínky. Pro mě poslední olympijská kolekce a jednoznačně nejlepší.
Nástupový model vzbudil značné ohlasy…
Je dobře, že něco vzbudil, to asi chtěli. Mně se líbí moc. Je na tom přesně vidět ta tradice, hrozně moc ruční práce, propracovanost do posledního detailu. Všechny holky včetně mě říkají, jak je v těch šatech příjemně. Takže podle mě splňuje všechno.
Na zahájení ho ale ani letos nevyužijete…
Ještě nebudu v Tokiu, letím devět dnů před závodem jako na všechny východní cesty. Jedu na pátou olympiádu a nikdy jsem na zahájení nebyla. Jen jednou v Londýně jsem zamávala na závěr, kdy tam zpívaly Spajsky (skupina Spice Girls). To mi asi stačilo, stejně se tam pořád čeká. Každý si myslí, jak je to skvělé, ale pro samotný výkon není ideální, když dvě hodiny čekáte v tunelu a stojíte.
Oštěpařka Barbora Špotáková vyráží na svou pátou olympiádu.
Lepší předolympijské povzbuzení než triumf v Monaku jste si asi nemohla přát.
Povzbuzení to je, ale rozhodně zůstávám při zemi, a i vy byste měli zůstat při zemi… (úsměv) Ale je pravda, že už jsem to potřebovala, pořád jsem házela takzvaně do kýble a věděla, že by to mělo ulítnout. Rozhodně jsem přitom nebyla v nejlepší kondici. Jak slyšíte, pořád mám nějakou rýmu, tam jsem se fakt cítila zle. Najednou vidím, že jde vykřesat tyhle metry (63,08 m) z ne úplně ideální situace.
I soupeřky jste zjevně zaskočila, ani Maria Andrejczyková s Christin Hussongovou nedokázaly ve finálové sérii reagovat. A to na začátku sezony házely hodně daleko.
Byly malinko zaskočené a určitě se mnou někde počítají, že jsem na dostřel, a ne úplně na chvostu. Já jsem ráda, že opět došlo na moje slova a vyplňuje se, že mi forma roste. Začátek sezony byl fakt daný tím, že jsem moc nemohla házet, a teď je to lepší. Tohle soupeřky nevědí, jakou mám přípravu…
Loni vás potrápily achilovky, letos zdraví drží?
Docela jo, musím zaklepat. Pořád jsme hrozně opatrní, už do toho nejdu tak zostra jako v minulých letech. Hlavní je se udržet zdravá, to je heslo roku.
Takže dva dny volna mezi kvalifikací a finále v Tokiu přijdou vhod.
Pro mě je úplně zabijácké házet druhý den jako na mistrovství světa v Dauhá, v tomhle věku už toho fakt nejsem schopná. Tohle je lepší, ale nejenom pro mě, pro všechny holky. I ty mladé si pořád stěžují na různá zranění a jsou rozbité, oštěp je prostě takový.
Co čekáte od své poslední olympiády svázané množstvím koronavirových opatření?
Nečekám nic, vždycky řeším věci až na místě. I teď v Monaku jsem si myslela, že to bude špatné, a pak jsem se najednou chytla. Je lepší nic nečekat a on pak třeba přijde nějaký takový moment.
Oštěpařka Barbora Špotáková při mistrovství republiky ve Zlíně.
Na velké akce vás doprovází partner Lukáš, o vaši olympijskou derniéru přijde…
Dlouho jsme tu myšlenku živili, ale pak jsme ji museli opustit. Je to těžké, pro mě to bez rodiny bude dlouhé. Ale zase budeme víc v olympijské vesnici, bude tam jiná atmosféra, protože vždycky všichni někde trajdali na jiné sporty. Teď to nepůjde, asi se budou hrát nějaké deskové hry, nevím. Mrzí mě to, stejně tak absence diváků, doufám, že na tribuně budou moci být alespoň čeští atleti. Je to celý divný, ale hlavně že to je…
Probíhá vám hlavou, že na olympiádu jedete naposledy?
Určitě si to uvědomuju a je dobře, že i mám čas si to uvědomit. Někdo skončí zraněním a pak na to jen vzpomíná…
