Článek
Dlouho po doběhu jste ležela na dráze. Spíš únavou, nebo naštváním?
Já bych to určitě nazvala jináč než naštvání… Asi jsem to na sebe docela rychle rozběhla, v konci jsem vůbec o soupeřkách nevěděla. Prostě jsem to pokazila takticky.
Na finišující Titimecovou s Davidovovou jste tedy nestihla zareagovat, nebo už zkrátka nebyly síly?
Asi obojí, hlavně jsme si nehlídala svůj rytmus na překážkách. Zbytečně jsem přidávala kroky, to byla ta chyba.
Co vám proběhlo hlavou, když jste cílovou čáru proťala až jako čtvrtá?
Já bych to řekla, ale to se asi nedá zveřejnit. Jedno hodně krátké slovo…
Překvapila vás Ruska Davydovová? Sice tu obhajovala zlato, ale letos neběhala rychle, až tady ve finále si zlepšila letošní výkon skoro o sekundu…
Věděla jsem, že může zlobit Titimecová, ale Davydovová tu postoupila z rozběhu až jako poslední, takže tu jsem vůbec nečekala.
Mohlo hrát roli, že jde teprve o vaši třetí sezónu na překážkách a ještě jste nezažila tolik krizových situací?
Já je ani nechci zažívat… Snad jsem si to už všechno vybrala.
V úvodu sezóny se vám kupila zranění, nevěděla jste, jestli budete na mistrovství Evropy vůbec fit. Z toho pohledu byste nemusela brát čtvrté místo jako zklamání.
Čtvrté místo je vždycky nejhorší.
Jak si teď zvednete náladu?
Štafetu tady nemáme… Asi si musím počkat na další Diamantovku, mám slíbený Birmingham příští týden, tam si snad spravím náladu.
Vaši soupeřku Zuzanu Hejnovou nakoplo čtvrté místo k olympijské medaili. Třeba bude mít podobný efekt i u vás…
Ona byla čtvrtá dvakrát, já si to snad teď vybrala. Příští rok máme halové mistrovství Evropy, tam se budu chtít ukázat, když už mám koupeno tolik lístků…
Březnový šampionát v Praze je tedy teď vaší motivací?
Určitě. Závodit na mistrovství Evropy doma, to se nepoštěstí každému. I proto letos nepoletíme do Afriky, ale jen na Kanáry, abych nebyla ve vysoké nadmořské výšce, a budeme se chystat na Prahu. Můj cíl je tam být daleko přede všemi, aby mě nikdo neskopl (narážka na pád při halovém MS v Sopotech – pozn. red.).
