Článek
Američan Christian Coleman je jedničkou poboltovské éry, v Dauhá získal světový titul na stovce a ve 24 letech mu předvídali velké věci. O dva roky méně je čtvrtkařce Salvě Ajd Násirové. Rodačka z Nigérie v bahrajnském dresu ohromila v Dauhá časy, které před ní běhaly jen Kochová a Kratochvílová. A Keňan Wilson Kipsang, jenž se před sedmi lety v Berlíně stal nejrychlejším maratoncem historie.
Ten už čtyřletý distanc i kvůli falšování důkazů dostal, zbylí provinilci čekají. A zatím jejich argumenty přesvědčivě nevyznívají. „Zmeškat tři testy se může stát každému,“ reagovala Násirová. Coleman zase vyčítal komisařům, že nezavolali, když nakupoval kousek od domu.
Jak vlastně systém Světové antidopingové agentury funguje? Každý sledovaný sportovec do něj musí zadat jednu hodinu denně, kdy je na daném místě k dispozici dopingovým komisařům.
Pokud v uvedeném okně není zastižen třikrát během dvanácti měsíců, je na něj pohlíženo jako na hříšníka. Jak snadné je dostat se do podobného průšvihu? Svoji zkušenost přibližuje dvojnásobná mistryně světa na čtvrtce překážek Zuzana Hejnová.
„Když někdo ví, že má dva puntíky, tak si musí dát extra pozor. I mně se to stalo, když jsem se třeba vracela přes noc z Afriky, posunul se odlet. Ale pak jsem si to pečlivě hlídala, i ve dvě v noci jsem se probudila, abych čas upravila. Funguje aplikace, za minutu se vyplní formulář, tak se moc nedá omluvit, když to někdo neudělá. Je to prostě součást naší práce,“ ví.
Letos je testování výrazně omezeno, ale standardně podle Hejnové proběhne do deseti mimosoutěžních testů ročně. Sama zažila kontroly v pěti týdnech po sobě, do Prahy za ní jezdili němečtí komisaři.
Ale že by volali, jak tvrdí Coleman? „To je nesmysl, nikdy předem nevolají. Stalo se mi, že se ozvali po té hodině, kdy jsem seděla v letadle do Cuychu. Hned po příletu mě stejně testovali, ale ten puntík už mi zůstal,“ vybavuje si.
