Článek
Čím vším jste si od květnového výrazného osobního rekordu z Offenburgu prošla?
Od toho velehodu se mi sekla záda, pak se to nějak celou sezonu drželo, protože jsem se snažila těm problémům i přizpůsobit trénink. Ale úplně to nedopadlo, ještě mě rozbolela kyčel, proto jsem vynechala i nějaké závody. Pomohl klid, jenže poslední tři týdny jsem bojovala s natrženým lýtkem, které jsem doléčila, absolvovala jsem dobré soustředění v Nymburce, ale tam jsem v závěru onemocněla, takže ještě dobírám antibiotika. Je to nahoru dolů.
Jak se tedy cítíte před startem šampionátu?
Docela dobře. Důležité je nastavení hlavy. Sice jsem na antibiotika nesměla trénovat, tak nevím, co se mnou vedro udělá, a trochu se ho bojím, ale zůstávám v klidu. Nějak to dopadne.
Co vás v aktuálním rozpoložení potěší?
Určitě chci do finále, to je moje první meta. A podobně jako vloni na mistrovství Evropy v Berlíně pak řeknu, co dál. Nechci předbíhat, ale pokud chci pomýšlet na medailové pozice, tak tou kvalifikací musím projít, bez toho to nejde…
Vypadáte, že i přes zdravotní trable si držíte dobrou náladu. Jaký na to máte recept?
Hodně čtu knížky, pak samozřejmě Víťa (přítel a trenér Veselý) zažil už hodně věcí, a jak spolu roky žijeme a trénujeme, naučila jsem se s hlavou líp pracovat. Přišla jsem na to, že ne vždy jde vše hladce. Zůstávám klidná a věřím, že i po antibiotikách můžu předvést nějaký výkon.
V Dauhá už tedy budete moc trénovat normálně?
Ještě dva tři tréninky potřebujeme absolvovat, budu se snažit nezůstávat dlouho na sluníčku, abych se úplně nevyšťavila a pošetřila energii. Spíš ty přechody ze zimy do tepla asi budou šok.
