Článek
Jak zvládla nelehké atletické období vaše psychika?
Mistrovství světa mě trochu psychicky zlomilo. Nebyl jsem na tom špatně, když jsem odjížděl, ale kvalifikace pro mě byla nešťastná. Na to jsem nebyl zvyklý, do finále jsem nepostoupil snad naposledy před osmi roky. Nakoplo mě to do přípravy na halu a hned na začátku přípravy jsem dostal ťafku.
Co se stalo?
Byl jsem asi čtyři dny na prvním soustředění v Tatrách, odběhal nějaké kopce a začal mě bolet a otékat kotník. Tak jsem tam nechal všechny věci, jel za profesorem Kolářem do Prahy a už jsem se do Tater nevrátil. Vyšetření odhalila natrženou šlachu v kotníku – trvalo to déle, než jsem čekal, nemohl jsem ani klusat, jen šlapat na kole a rotopedu. Halu bych i vynechal, ale trenér měl dobré argumenty, že ze skákání bych na půl roku vypadnout neměl, protože tělo je zvyklé na tyčkařské zatížení, a tak aby se netransformovalo do běžného života.
Projevil se výpadek i v tom, že je složitější se dostat třeba na Diamantové ligy?
Já na nich nijak nelpím. Kdyby byla v termínu, který se hodí, a v destinaci, kam se dá s tyčemi bez potíží doletět, jel bych. Ale vrchol je jen jeden, mistrovství Evropy v Berlíně.
A po něm Kontinentální pohár, který v září uvítá Ostrava?
Prvotní je Berlín, tam i když skončím třetí, bude to úspěch, ale na Kontinentální pohár jedou jen dva nejlepší. Škoda že nebyl předloni, kdy jsem byl na Evropě stříbrný… Byla by to taková třešnička. Věřím, že v Ostravě lidi stadión zaplní, i kdyby se přistavělo ještě patro.
Nedávno jste oslavil třicátiny. Jak dlouho se dá vydržet v tyčkařské špičce?
Tělo nemládne, to si nebudu nalhávat. Pár let se ještě skákat dá, samozřejmě ale tělo teď poslouchám víc než ve dvaceti, kdy člověku přijde nesmrtelné.
Vměstnáte letos do svého programu i svatbu se snoubenkou Jiřinou Ptáčníkovou?
Myslím, že letos ji nestihneme. Finišujeme s doděláváním domu, a tak na to nebyl čas. A my si chceme svatbu užít, nedělat ji narychlo. Nechceme ji na úřadě, ale na nějakém pěkném místě, třeba na louce…
