Článek
Vzpomenete si v těchto dnech na předloňský šampionát častěji?
Na Sopoty samozřejmě vzpomínám v dobrém, byl to úžasný závod. Ale tady to vypadá z pohledu tabulek na ještě složitější boj o stupně vítězů. Na druhou stranu je to mistrovství světa a třeba ti papírově na medailových pozicích neunesou tlak.
Před odletem jste v Jablonci závodil s Renaudem Lavilleniem. Může být i on k poražení?
Porazit se může pouze on sám. Buď skočí šest metrů, nebo nezdolá základní výšku, taková je tyč. Také nevyhrál žádné venkovní mistrovství světa, kde byl favoritem… Ale letos skočil šest metrů on i Kanaďan Barber, Američan Kendricks teď 590 v hale, kde budeme závodit. I holky tam skákaly vysoko, asi ten sektor bude hodně kvalitní.
Vy jste se ještě v hale podívat nebyl?
Už se v ní dá trénovat, ale na první trénink jsem nešel, spíš jsem se byl proklusat venku, abych si vyčistil hlavu. Stačí si sektor vyzkoušet den před soutěží.
Vítáte, že budete závodit jako úplně první?
Je to asi jedno. Byli jsme zvyklí na finále spíš ke konci, teď to otočili. Spíš jsem rád, že se nebudou souběžně konat žádné jiné disciplíny. Když jsme skákali ke konci, probíhala vyhlášení a na rozběhu nás zastavoval červený praporek kvůli hymně…
Ve vedlejším sektoru bude současně probíhat soutěž žen, kde měla skákat i vaše partnerka Jiřina Ptáčníková, ale ze zdravotních důvodů se omluvila. Bude se vám aspoň snáz koncentrovat na váš závod?
Nemyslím, že bych měl problém se soustředit na sebe, jindy zase závodí přede mnou nebo po mně. Byl bych samozřejmě rád, kdyby tu byla, ale myslím, že se rozhodla dobře, když nebyla úplně v pohodě. I když to nebyla snadná volba.
Vy jste také nebyl úplně fit, v Jablonci jste si poranil patu. Už je v pořádku?
S patou jsem bojoval… Něco jsem si tam asi natáhl při dopadu, možná poškodil nějakou tkáň. Vnitřek kotníku natekl a po dlouhém letu do Ameriky to bylo ještě horší, nemohl jsem chodit. Doktorka se mě snažila bolesti zbavit a bylo to den ode dne lepší. Otok splaskl, trochu bolest ještě cítím, ale dva tréninky jsem zvládl bez bolesti a na patu už nemyslel.
Aklimatizační pobyt v Chula Vistě splnil očekávání?
Byla to správná volba. Aklimatizaci směrem na západ sice zvládám vcelku bez problémů, ale tam jsem mohl zase něco potrénovat, změnit prostředí…
Byl nezvyk trénovat na halové mistrovství světa venku a následně přejít zase zpět do haly?
Pro tyčkaře je horší přechod z haly ven. Nebyl s tím problém, to olympijské centrum je pecka. Bylo příjemné tam vidět auto polepené nápisem Dukla, protože tam byli i naši kanoisti. Ale jinak na nic moc čas nebyl, jen jsem trénoval nebo řešil patu, abych nic nezanedbal.
