Článek
Koleno je tedy před mistrovstvím Evropy úplně v pořádku?
Je. Bylo mi řečeno, že jsem měl zánět v úponu pod čéškou, medicínsky se tomu říká skokanské koleno. Pan Kolář mi řekl, že normální doba rekonvalescence trvá čtyři až šest týdnů, ale že mi to dá za týden dohromady. A měl pravdu, po týdnu jsem začal trénovat. Když už člověk jde ke Kolářovi, funguje to i jako placebo. Kdyby tam někdo přišel se zlomenou nohou a on řekl, že zlomená není, tak prostě zlomená nebude. (úsměv)
Byl domácí šampionát hodně důležitým povzbuzením pro vaši psychiku?
Byl. Vzhledem k tomu, že jsem měsíc od Pražské tyčky nezávodil, bylo by blbé, kdyby teď mistráky nevyšly. Mě ani tolik netěší těch 572 jako nadějné pokusy na 582. Koukali jsme na ně na videu a nebyly vůbec špatné.
Český rekord Adama Ptáčka přesto stále odolává. Štve vás to?
Jasně, že už chci mít vizitku českého rekordmana. Byl bych strašně rád, kdyby Curych dopadl jako Sopoty (na halovém MS byl třetí výkonem 580 cm – pozn. red.) a skočil jsem o dva centimetry navíc.
Kdybyste si měl vybrat, radši byste si z Curychu vezl český rekord, nebo medaili?
Když skočím český rekord a budu šestý, tak o mně nic nenapíšete. (úsměv) Na šampionátu nejde o výkon, ale o co nejlepší umístění.
Po bronzu z haly máte tedy medailové ambice i na mistrovství Evropy?
Kdybych řekl, že jedu pro medaili, nebylo by to aktuální, protože ta se získá těžko, když člověk nepostoupí z kvalifikace. K té se teď upínám, věřím v postup a pak nebudu moct říct, že se spokojím s osmým, pátým nebo čtvrtým místem. Měl jsem medaili v hale, tak by bylo hloupé si teď dávat jen finálové cíle.
