Článek
Váš partner Filip Sasínek letěl už o den dříve, jaké od něj máte zatím zprávy?
Jen psal, že cesta z letiště je trochu delší a na hotelu jsou běžecké pásy, což je dobře, protože přijedeme později, tak můžu klusat tam.
Kvůli nemoci jste vynechala mistrovství republiky a chtěla jste si formu potvrdit běžeckým testem. Jak probíhal?
Byl to kilometr v závodním tempu. Filip mi ho tahal a dopadl pocitově nad očekávání. Pak jsem šla ještě jeden v pondělí a necítila jsem se úplně jako před Mnichovem (na loňském ME skončila šestá), ale něco tam je, tak snad to prodám.
Jak dlouho jste kvůli nemoci netrénovala?
Tři dny jsem brala antibiotika a týden neběhala. Neměla jsem teploty, ale říkala jsem si, co to se mnou udělá. Buď si odpočinete, nebo to nebude dobrý. Snad jsem se zotavila v pohodě, ale ukáže až závod, normálně si týden volno před šampionátem nedávám…
Vybavil se vám loňský rok, kdy jste na halové mistrovství světa neletěla kvůli covidu?
Bylo to jiné v tom, že vloni jsem trénovala do poslední chvíle, i den po testu na covid jsem šla docela dobrý trénink…
Zatím jste úspěchy sbírala na venkovních akcích, v hale tolik ne. Sedí vám méně?
Taky nevím, čím to je. Jedna věc je, že mi trvá, než se rozzávodím, a halová sezona je krátká. Spíš jsem v těch halách vždycky něco měla. Příušnice, pak zánět plosky, pak jsem byla těhotná… Vždycky to nějak nevycházelo.
Jaká pro vás je aktuální sezona? Začala jste slušně v Lucemburku, pak jste nedokončila závod v Ostravě, v Toruni halový český rekord na méně obvyklé míli…
První závod v Lucemburku byl dobrý, krátce po návratu ze soustředění. Závod jsem tahala a dal mi impuls, že bych mohla běhat dobře. Jenže pak jsem neběžela dobře, nejsem spokojená, tak bych to chtěla vylepšit v Istanbulu.
V Toruni jste přitom před závodem řešila hodně nezvyklou situaci. Jak se stane, že člověk uvízne zamčený na záchodě?
To já taky nevím… Šla jsem do dámské šatny a za ní byl záchod, kam nikdo moc nechodil. Já se zamkla, někdo přišel, vzal za kliku a já říkala, že je obsazeno. Za chvíli bral znova za kliku, což bylo divné, když věděl, že tam někdo je. A když jsem chtěla odejít, zámek nešel a na druhou stranu se protáčel. Zjistila jsem, že mi docela vadí zavřené místnosti, a když jsem si říkala, že tam možná budu přes noc, tak to nebylo úplně příjemné. Naštěstí tam byl koš, který jsem si dala na záchod, nahoře byl kazetový strop, tak šlo přelézt do umývárny.
Podle fotky na sociálních sítích byl průlez dost úzký a vyžadoval značnou zručnost.
Stála jsem na koši, samozřejmě brečela a říkala jsem si, jak to dělají v těch filmech, že se během pár sekund vytáhnou, protože to nebylo jako když jdete přes hrazdu… Tady byla zeď, tak to bylo docela napínavé. (úsměv)
Zvažovali jste, že byste do Istanbulu vzali i vašeho syna Kaapa?
Rodiče Filipa asi i s mojí mamkou zvažovali, že by se letěli podívat, když to není zase tak daleko a není složitá cesta. Ale po těch zemětřeseních, i když jsou hodně daleko od Istanbulu, se rozhodli, že budou fandit doma.
