Článek
MNICHOV (od našeho zpravodaje) – Už má tři medaile z evropského šampionátu, k tomu další tři cenné kovy z vrcholné světové scény. A v 39 letech byl během finále ME krátce na bronzové pozici, než ho osobním rekordem přehodil Lassi Etelätaalo.
„Od nikoho jiného bych asi nečekal, že mě přehodí. Já ho překonal před osmi lety v Curychu, kde byl čtvrtý, tak jsme si to vyměnili. Trochu jsem mu to i přál. Hodil si osobák a vlastně konečně má medaili. Byl několikrát čtvrtý,“ hodnotil Veselý s klidnou hlavou nevděčné bramborové umístění.
V první polovině soutěže se trápil, pak už poslal všechny tři hody za osmdesátimetrovou čáru. „Potřeboval jsem se srovnat s rozběhem. Mám zatejpovanou achilovku a trochu jsem nevěděl, jak se s tím poprat,“ přiznával. „Ale jeden rozběh mi vyšel a bylo to dobré,“ připomněl svůj pátý pokus dlouhý 84,36 m.
Předvedl tak svůj druhý nejdelší pokus v sezoně, během níž kvůli respiračním problémům musel vynechat mistrovství světa, i když už do Eugene odcestoval. „Když jsem jel do Mnichova, tak jsem každému říkal, že jediné, co tu určitě budu, tak pořádně odpočatý,“ usmíval se. „Ale fakt to platí, jak jste starší, nesmí se to přehnat s tréninkem,“ věděl.
A po loňském olympijském bronzu opět potvrdil, že nepatří do starého železa. „Jsem za to rád, asi bych si před pěti lety nevysnil, že to ve mně ještě bude. Možná se trochu úročí i ty zkušenosti, že je na velkých akcích dokážu prodat,“ přemítal bývalý mistr světa i Evropy.
Oštěpař Vítězslav Veselý v mnichovské kvalifikaci.
Ostatně o den dříve to předvedla v ženské soutěži Barbora Špotáková, když v 41 letech uzmula bronz. „Vím, jaká je závodnice a když šanci na medaili má, tak ji využije. A ona to potvrdila. Ukázala, že je nejlepší oštěpařka všech dob,“ smekal.
Díky nim, Jakubu Vadlejchovi, Nikole Ogrodníkové a Petru Frydrychovi obstaral oštěp devět z dvanácti posledních velkých českých letních medailí. Čím to? „Je tam asi jeden společný jmenovatel, a to Jan Železný, že se dal na trénování po konci kariéry. To ovoce sklízí česká atletika doteď,“ oceňuje práci svého bývalého kouče Veselý, jenž už se trénuje sám.
„Myslím, že by si toho všichni měli vážit. Občas mi přijde, že když oštěpař skončí šestý nebo osmý, tak se to tak nebere. Ale nemělo by se to brát jako samozřejmost,“ myslí si.
