Článek
„Prostě léto,“ pousmála se po soutěži česká rekordmanka. Právě počasí přisuzovala vinu za to, že jí oštěp neletěl ještě dál než na 63,35 m. „To sluníčko mě úplně vysálo, byla jsem bez energie. Možná jsem se zbytečně moc rozcvičovala,“ přemítala. Točící se vítr oštěp letící z jejích rukou zatáčel do nezvyklých elips. „Před závodem to vypadalo dobře, to foukal do zad, ale pak začalo strašně fučet proti,“ popisovala.
Největší obavy ale měla z bouřky, která se však Městskému stadiónu Ludvíka Daňka nakonec elegantním obloukem vyhnula. „Trochu jsem se bála, radši jsem mezi pokusy oštěp do rukou moc nebrala,“ přiznávala obavy z blesků a hned si vybavila zkušenost, jakou s bouřkou měla během studijního pobytu v Minnesotě. „Tehdy jsme byli asi v pěti na tréninku, blížila se bouřka a ta statická elektřina působila tak, že nám všem stály vlasy. Já měla mikádo, ale i holkám, co měly vlasy patnáct centimetrů, trčely nahoru. To jsme pak opravdu radši neházely,“ vzpomněla si.
I přes tyto trampoty s počasím si s limitem pro start v Ósace včera nedělala vůbec starosti. Hned prvním pokusem její oštěp suverénně přeplachtil potřebnou jednašedesáti metrovou hranici. „S tím jsem spokojená. Pak jsem moc chtěla a už nebyla energie. Přece jen jsem to v podstatě šla ještě z tréninku,“ líčila po aktuálně čtvrtém nejdelším světovém hodu.
Čerstvý výkon její německé soupeřky Obergföllové z Halle 68,08 m jí tak příliš starostí nenahnal. „I vloni hodila na začátku sezóny daleko, ale ona není tak psychicky silná jako třeba Neriusová. Já doufám, že mé výkony půjdou nahoru postupně, nechtěla jsem, abych při prvním závodě hodila daleko a pak na to po zbytek sezóny vzpomínala,“ vysvětlovala vicemistryně Evropy.
Její další start bude spojený s příjemným doprovodným programem, o víkendu ji totiž čeká Pohár mistrů evropských zemí v portugalské Albufeiře. „Budu tam tři dny, tak snad zbude čas i na pláž nebo moře,“ těšila se.
