Článek
Spadl vám kámen ze srdce? Zajistil jste si start na mistrovství Evropy v Curychu...
Jsem rád, že po třech letech padl limit, navíc hned třemi hody. Ještě tam mám čtyři nebo pět metrů schovaných, škoda že jsem to neprodal. Ale jak jsem závodil doma v Klatovech, přišla se podívat rodina a možná jsem až moc chtěl. Už mám domluvené závody v Pekingu a Diamantovou ligu v Eugene, tak doufám, že se to povede tam ještě lépe.
Váš tréninkový kolega Vítězslav Veselý říkal, že už v přípravě v Africe se vám dařilo.
To sice jo, ale u mě člověk nikdy neví. Na tréninku jsem také nehodil dál než 75 metrů, mohlo to být všelijaké. Ale vím, že fyzicky na to mám, důležité je, jak to pak vypadá v závodě.
Máte vysvětlení, proč vám to poslední dva roky v závodech nešlo? V čem byla potíž?
Hlavně v technice. V rozcvičce jsem házel stejně, jako když jsem si hodil osobák, ale v závodě jsem kompletně změnil pohyb a nebyl se z toho schopný vylízat.
To už byla ale i otázka psychiky, ne?
Když začnu špatně, už se to veze, mám menší sebevědomí a to se promítá do techniky. Doufám, že mě první závod nakopne, ale pořád bych ho neoslavoval jako nějaký svůj návrat.
Když se vám nedařilo plnit limity na vrcholné akce, jistě stoupal i tlak. Visel nad vámi už Damoklův meč ohledně budoucnosti v Dukle, pokud byste se nedostal do Curychu?
Damoklův meč nade mnou visel už loni. Je to známka toho, že se na mě tlačí dost kvalitních sportovců zespoda, vloni byla řada mládežnických akcí a umístění do osmých míst. Je to bohužel boj, letos do Curychu pojede kolem padesáti lidí, takže není snadné ty úvazky uhájit.
Dařilo se naopak vašemu kolegovi a kamarádovi Vítězslavu Veselému. Neutápěl jste se v myšlenkách, proč jeho výkonnost rostla a vám se nevedlo, když oba trénujete stejně?
Já to takhle neřešil, každý jsme odlišný. Spíš jsem to bral jako motivaci, jsem s Víťou od začátku, vím, z čeho se dopracoval až na mistra světa. Pro mě je obrovská přidaná hodnota trénovat s ním, stejně jako s trenérem Železným a Bárou Špotákovou.
