Článek
Jak hodnotíte s denním odstupem budapešťský bronz?
Pro mě je hrozná pocta, že s takhle dobrými závodníky můžu soupeřit a jsme si rovni. Oštěp se stal globálním sportem, pryč jsou časy, kdy medaile měli jen Evropani, teď jsou ve špičce státy jako Pákistán, Indie, Tchaj-wan a další… Pro mě je medaile ukázkou, že všechno funguje, a za rok pro mě bude olympiáda v Paříži středobodem všeho.
Už ji máte opravdu v hlavě?
Zatím mi přijde, že jsem skoro neodešel ze stadionu, je to fakt čerstvé. Na druhou stranu si pamatuju, že jsem odcházel v Tokiu z Olympijského stadionu a říkal si: „Už aby ta Paříž byla.“ To jsou momenty, kvůli nimž trénujeme celé roky, tam by se to všechno mělo zúročit.
Oba vaši přemožitelé z Budapešti Ind Čopra s Pákistáncem Nadímem letos prakticky nezávodili. Může být cesta i pro vás šetřit se starty?
Je pravda, že my s Julianem Weberem závodíme často a porazili nás kluci, z nichž jeden do mistrovství světa závodil dvakrát, druhý ani jednou. Ale oba jsou talentovaní a byli favority. I když jsem byl na prvním místě žebříčku, reálně tam byl Níradž Čopra, protože mu v rankingu chyběl pátý závod. A Nadím končil loňskou sezonu hody na 90 a 88 metrů. Nikdo nemohl čekat, že najednou bude házet 75. Nebyl to žádná extra výkyv.
Světové tabulky jste ale vedl vy, tlak byl ještě větší než v minulosti. Ulevilo se vám, když jste šampionát zdárně zvládl?
Tyhle světové akce jsou víceméně o hlavě. Třicet lidí je připraveno, všichni mají fazonu. Je pravda, že po sezoně jsem víc prázdný a vytřískaný v hlavě než fyzicky. A nejvíc to padne po té vrcholné akci, protože na ní závisí celá sezona. Když se vám daří, házíte osobáky, a nepovede se velká akce, sezona se hodnotí jako špatná. A naopak.
Je tak těžké nasbírat mentální síly na slavný mítink v Curychu hned ve čtvrtek?
Já Weltlkasse dvakrát vyhrál, je to pro mě velký závod. Nebude lehké se dostat i do nějaké fyzické pohody, protože máme za sebou dva závody v rychlém sledu. Ale všichni oštěpaři tam teď budeme bolaví, to bude podobné.
