Článek
Vedle legendárního Emila Zátopka je dodnes jediným maratoncem v naší historii, který na olympijských hrách doběhl v první desítce.
Přitom na Olympijské hry konané v Los Angeles roku 1932 nemusel vůbec odjet, jelikož se českým sportovcům nedařilo sehnat potřebné finanční prostředky. Potřebnou pomoc nakonec zajistila židovská obec, a tak se Hekš, stejně jako sprinter Andrej Engel, stali součástí sedmičlenné československé výpravy.
V LA nakonec maličká československá výprava získala čtyři medaile - vzpěrač Jaroslav Skobla vyhrál zlato, vzpěrač Václav Pšenička a zápasník Josef Urban přidali stříbro. Bronz vybojoval ve vrhu koulí František Douda.
Československá výprava na OH 1932 (zleva: Hekš, Pšenička, Maudr, Engel, Skobla, Urban a Douda).
Hekš sice medaili nezískal, svým výkonem v maratonském závodě však šokoval. Rodák z Rožďalovic skončil ve velkém vedru s časem 2:41:35 osmý a nebýt příliš bojácné taktiky v úvodu závodu, možná by doběhl ještě líp.
K běhu byl předurčen již od mládí - vždyť se narodil 10. dubna 1908, tedy přesně dvanáct let po maratonské premiéře na novodobých olympijských hrách. Ve dvaceti letech začal běhat za Pedestrian klub Vinohrady a o rok později vyhrál mistrovství republiky, což následně obhájil.
Jeho kariéra byla spojena hlavně s židovským oddílem SK Hagibor, v třicátých letech krátce závodil také za Spartu.
V té době však bojoval nejen na trati, ale hlavně proti účasti československých sportovců na hrách v ve fašistickém Berlíně. Tím padl v nemilost mnoha funkcionářů i sportovců, kteří nakonec do Německa stejně odjeli.
Hekš za svůj židovský původ a boj proti olympiádě v Berlíně nakonec zaplatil v roce 1941, kdy byl určen k práci na vybudování židovského ghetta v Terezíně. Zde nakonec zůstal až do září 1943, kdy byl převezen do Osvětimi.
Život nadějného sportovce, olympionika a mistra republiky v maratonu Oskara Hekše vyhasl 8. března roku 1944 v plynové komoře. Bylo mu nedožitých 36 let.
