Článek
Sedmibojařka Eliška Klučinová při extralize v Kladně.
Formu jste si otestovala v sobotu při extralize v Kladně. Jaká tedy je?
Byla jsem z toho taková rozpačitá. Do výšky se mi skákalo docela dobře, překážky i dvoustovka byly v protivětru, tak těžko posuzovat. Ale už předtím jsem skočila do dálky přes šest metrů, tak by to nemuselo být špatné.
Plánujete opět zvládnout jak Götzis, tak o dva týdny později své oblíbené Kladno?
Ještě nevím, jednáme. Je pravda, že Kladno je můj oblíbený mítink, ale uvidím, jak na tom budu po Götzisu. Kdybych splnila limit, tak bych hodně zvažovala, jestli se spíš nešetřit na Universiádu a mistrovství světa do Moskvy. Ale nechtěla bych si nechat Kladno ujít…
Předloni jste absolvovala operaci vbočeného palce na noze, už vás bolesti nezlobí?
Zlobí, nezlobí… Ta operovaná noha se lepší, ale začala mě bolet ta druhá. Úplně to samé.
Už po první operaci jste říkala, že za pár let hrozí zákrok i na druhém chodidle…
A jak jsem tu nohu zatěžovala víc, zhoršilo se to rychleji. Cvičím, dělám, co se dá. Ještě to není tak zlé, aby byla nutná operace, ale nic příjemného to také není…
Minulou sezónu jste vylepšila český rekord, přesto jste na podzim odešla od trenérky Rychlých holek Martiny Blažkové k Františku Ptáčníkovi. Proč?
Po té operaci jsem na tom byla špatně a Martina na mě neměla ve své početné skupině tolik času, kolik bych ve svém stavu potřebovala. Najala jsem si kondičního trenéra Dana Hejreta, který mi strašně pomohl. Jenže pak odjel do Kazachstánu (pracuje s Miroslavem Beránkem u tamní fotbalové reprezentace – pozn. red.), já zůstala plonková a zjistila, že mi trénink u Martiny tolik nevyhovuje. Hledala jsem trenéra, který mi dá víc síly, a našla pana Ptáčníka.
Splnila změna svůj účel?
Dost jsem v přípravě ulevovala těm nohám, pak mě chytla záda a rameno, takže jsem nemohla absolvovat všechno, ale zatím to vypadá dobře. Snad se to projeví ještě víc na rychlosti.
