Článek
Na Zlaté tretře, svém srdcovém mítinku, skončila s 59,34 m čtvrtá jako druhá z Češek za Petrou Sičakovou. „Je moc šikovná, v 21 letech už hodila za 62 metrů. Je muskulaturnější, podobný typ jako já. Jen musí na kvalifikace zlepšit, že nejdál hází šestými pokusy,“ říká.
V kvalifikaci mistrovství Evropy v Římě se ostatně potkají za necelé dva týdny, pro 33letou Ogrodníkovou půjde o první velkou akci bez trenéra. „Poslední tři roky nebyly ideální. Očekávala jsem, že to půjde lépe, ale samozřejmě to není chyba jen trenéra, jsou za tím i zdravotní věci,“ popisovala důvody rozchodu s oštěpařskou legendou.
Zvažovala, jestli si najít jiného kouče. „Ale zjistila jsem, že to chci zkusit sama, abych nesla zodpovědnost já,“ líčí. Není první z oštěpařů, kdo se touto cestou vydal. Barboře Špotákové samotrénink nesedl, naopak Vítězslav Veselý se dotrénoval i k olympijské medaili.
„Ale já jsem jiný typ. Měla jsem obavy z trénování mě samotné, ale vnitřně jsem to chtěla. Jsem svědomitá, víc vnímám tělo,“ říká. Vytvořila kolem sebe tým dvou kondičních trenérů, fyzioterapeutky a poradce, kterým je Miroslav Guzdek, sedmý oštěpař z MS v Paříží 2003.
Bonusem je víc času stráveného doma s partnerem hokejistou Petrem Vránou a jeho synem, za nimiž to z Prahy měla o dost dál. „Základnu mám v Třinci. Celkově jsem teď spokojenější, mentálně mi ta změna pomohla, jsem nabitější energií,“ pochvaluje si.
Jen bývalé tréninkové parťačky jako Nikol Tabačková a Irena Gillarová jí občas chybí. „Samozřejmě to loučení nebylo příjemné, všechny jsme byly smutné. Ale upřímně mi vyhovuje chodit trénovat sama, víc se na trénink soustředím,“ porovnává.
A jak tedy zatím sebe hodnotí jako trenérku? „Měla bych se naučit být trpělivější. Fyzicky jsem nabitá, někdy to chci hodit až na druhou stranu, tak se musím zklidnit,“ ví.
