Článek
Budapešť (od našeho zpravodaje) ‑ Teprve ve 20 letech ji vysokoškolský učitel zlákal k atletice. Vyrazila na plzeňský stadion, kde začala svoji kariéru. Nijak závratně, rok si její tělo zvykalo na atletickou zátěž, bojovala s nemocemi, formovala si čtvrtkařskou postavu. Ale kromě talentu měla v hlavě to klíčové: motivaci dokázat, že když už se do nelehké mise pustila, chce v ní něco dokázat.
A jak se pod vedením Jana Hanzla každým rokem zlepšovala, dostávala se na akce, které dřív sledovala jen v televizi. V roce 2018 se štafetou na halové MS, o rok později do Dauhá už i na venkovní šampionát při debutu smíšené štafety.
Vloni na mistrovství Evropy v Mnichově už závodila i individuálně a hned z toho bylo semifinále a stejný počin zvládla i v nejtěžší možné konkurenci v Budapešti. Den poté, co dvěma čtvrtkami vydatně pomohla k nečekanému bronzu české smíšené štafety.
„Času bylo strašně málo. Dostala jsem se do postele až v jednu ránu, naštěstí jsem hned usnula, a spala jen pět hodin. Ale zjevně když je forma, tak to tam prostě je,“ usmívala se.
I dnes se na stadion ještě vrátí, ale už nemusí nazouvat tretry. Před šestnáctou hodinu je na náměstíčku u stadionu na programu medailový ceremoniál. „Musím se trochu učesat a upravit, abych se dala do kupy,“ plánovala.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V pondělí ji ještě čeká semifinále, teprve pak 29leté sprinterce naplno začne docházet, jaký úspěch si v Budapešti připsala.
„Byla to obrovská euforie, ale snažila jsem se ji i trochu upozadit. Přišlo strašně moc zpráv a gratulací, ale všechno jsem si schovala na později. Když už jsem se sem dostala, nechtěla jsem se nechat unést sobotním úspěchem a něco běžet,“ hlásila Petržilková, která z rozběhu postoupila přímo v čase 51,30 s, jen pět setin za osobním rekordem.
Česká smíšená štafeta Matěj Krsek, Tereza Petržilková, Patrik Šorm, Lada Vondrová získala na MS v Budapešti bronz.
S ním ale nechce sezonu uzavřít. „Mým motorem je Lada Vondrová. Když splnila limit na olympiádu, budu se na ni snažit co nejvíc dotáhnout a pokořit svůj čas,“ vytkla si za cíl atletka, která se za devět let vypracovala ze začátečnice ke světové medailistce.
„Všem jsem dřív říkala, že mě atletika baví a naplňuje a že vím, že individuálně nikdy na stupních vítězů na mistrovství světa stát nebudu. Ale když se to povedlo se štafetou, je to obrovský motor nejen pro nás, ale pro všechny české atlety. Věřím, že to pro ně bude motivace makat a dostat se do našeho týmu,“ přeje si Petržilková.
