Hlavní obsah

Od slz k rekordu! Manuel nadchla nová hvězdná parťačka, kamarádovi přeje hodně sil

Před necelými třemi týdny měla v ostravské hale po doběhu čtvrtky oči vlhké od slz, čekala od sebe mnohem víc. Při halovém mistrovství republiky byla Lurdes Gloria Manuel v neděli naopak samý úsměv. I když se přesunula ke dvoustovce, kterou má jen jako doplněk, zaběhla na ní rekord domácího šampionátu 23,21 s. A pak poprvé promluvila i o svém odchodu ke švýcarské trenérské hvězdě Laurentu Meuwleymu.

Foto: Vladimír Pryček, ČTK

Lurdes Gloria Manuel si běží pro titul i rekord šampionátu na dvoustovce.

Článek

Zklamání z mítinku Czech Indoor Gala tedy definitivně zapomenuto?

Přesně tak, teď jsem spokojená. Minule se mi to tady nepovedlo, ale myslím, že i díky tomu jsem pak běžela rychle v Toruni i teď na mistrovství republiky.

Chtěla jste si před halovým evropským šampionátem v Apeldoornu otestovat rychlost, proto dvoustovka?

Je to tak. Po Toruni jsme si říkali, že kdybych šla teď další čtvrtku a pak několik na halovém mistrovství Evropy v Apledoornu, už by jich bylo moc. Já na té dvoustovce necílila na konkrétní čas nebo rekord. Spíš jsem si chtěla ukázat, jak rychle bych mohla běžet na čtvrtce, a dneska se mi běželo skvěle, což potvrzuje i čas.

Už jste rozhodnutá, jestli poběžíte v Apeldoornu i individuálně? Jet může i ženská a smíšená štafeta…

Ještě nevím, v týdnu se musíme rozhodnout. Asi bych ráda běžela i individuálně, ale spíš cílíme na léto, to bude můj hlavní cíl. Hala je pořád taková jak kdy…

Ale na sociálních sítích jste psala, že už jste si i halovou čtvrtku zamilovala poté, co jste zaběhla nejlepší český čas v tomto tisíciletí – 51,15 s.

V Toruni se to fakt povedlo, neměly jsme kolizi při sbíhání a nemusela jsem se rvát s holkama, kolikátá seběhnu. Běžely jsme za sebou, hezky zrychlovaly, proto jsem začala mít halu radši. Předtím mi to tady v Ostravě nesedlo, protože jsem se o seběh musela rvát.

V Toruni už vás za výkon chválil nový kouč Laurent Meuwley. Jak se spolupráce se Švýcarem, jenž trénuje třeba hvězdnou Femke Bolovou, zrodila?

Na podzim mě oslovil, jestli s nimi nechci na soustředění. Zkusila jsem si to a poznala, že mi to sedí. V té skupině jsem se viděla, přijde mi hodně energická. Proto jsem se někdy během ledna a února rozhodla, že bych s nimi chtěla spolupracovat.

Zahřálo, když se ozvala taková trenérská kapacita?

Samozřejmě jsem v tu chvíli měla radost, věděla jsem, o koho se jedná. Předtím jsem říkala spíš ze srandy, že by bylo fajn se dostat do takové skupiny. Pořád je trochu zvláštní, že to je realita.

Skupina je velká, potkáváte se na trénincích i s překážkářskou mistryní světa a halovou světovou rekordmankou na čtvrtce Femke Bolovou?

Je nás ve skupině kolem třiceti, na soustředění nás bylo i padesát. K tréninku se přistupuje individuálně, což je fajn, není nás dvacet, kdo běháme zároveň stejné tréninky. Jeden den trénuju se skupinkou pěti lidí, další den jiný trénink s dalšími. A s Femke jsme se potkaly, je strašně milá, fakt zlatíčko. Všechny ve skupině dost podporuje.

Jak tak velká skupina funguje? Spousta trenérů, na něž Meuwley dohlíží?

Laurent píše plány, ale je tam spousta koučů, kteří na tréninky dohlížejí a pomáhají nám, stopují časy. Mají spoustu specialistů. Na posilovnu, výživový poradce, nejen trenéři, ale i fyzio, lidé, kteří měří na trénincích a poskytují data.

Foto: Vladimír Pryček, ČTK

Lurdes Gloria Manuel při dvoustovce na halovém mistrovství republiky

Kouč Meuwley říkal, že máte na olympijskou medaili. To se hezky poslouchá, ne?

To je samozřejmě moc fajn, když to říká a myslí si to. Bylo by to fajn, ale ještě je spousta času a věcí, které o tom můžou rozhodnout.

Skupina má základnu v Nizozemsku. Kde se teď připravujete?

Nyní jsem v Česku a trenér mi píše plány, já posílám videa, pak s nimi budu jezdit na soustředění a od další sezony se domluvíme, jak to bude. Samozřejmě je lepší, když je kouč na trénincích. Ale mají i rezort v Apeldoornu, tak se tam při mistrovství Evropy podívám.

Kroužily kolem vás i silné americké univerzity, to teď zjevně padlo.

Myslím, že se tady pozdržím o trochu déle. (úsměv) To, co jsem našla v téhle skupině, jsem tak trošku hledala na amerických univerzitách. Energickou skupinu lidí, kteří se podporují, mají stejné zájmy a je jich hodně, aby bylo veselo a rušno.

Vysoká škola v Česku vás láká?

Chtěla bych jít, přemýšlela jsem nad designem interiérů. Ale skoro všechny školy jsou prezenční, což je pro mě problém. Spíš to vidím na marketing, přijde mi, že když lidi nevědí, většinou jdou na něco takového. (úsměv) Ale jestli můžu, ještě bych chtěla něco říct.

Samozřejmě.

V Táboře je klučina Petr Svoboda (vícebojař bojující s akutní leukémií) a chtěla bych mu popřát strašně moc pozitivní energie a sil v boji proti zákeřné nemoci.

Související témata: