Od porodu na olympiádu za sedm měsíců? Nedůvěra českou rekordmanku nakopla

Já bych řekla, že zatím vychází tak, jak jsem si ho vysnila a naplánovala. Možná jsem čekala, že to půjde i pomaleji, zatím se posouvám skokově. Samozřejmě je to jiné než předchozí roky, ale každý týden jsem rychlejší. Sama jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.

Dobře, bylo to lepší než doma, na hotelu jsme nemuseli řešit jídlo a Kaapo to zvládl na jedničku. To byla velká neznámá, jestli nebude brečet a jeden z nás ho nebude muset hlídat, ale dobře spí, takže jsme odtrénovali, co jsme potřebovali. Na stadion jsme si brali kočárek s sebou, a když jsme běhali mimo stadion, občas třeba pohlídal trenér.

V pohodě, i když nejsem v rychlostní formě jako jindy touhle dobou. Ale nijak unavená se necítím i díky tomu, že Kaapo spí celou noc, což je super. Snad mu to vydrží…

Dva měsíce. A předtím už jsem jen klusala, poslední rychlý trénink před porodem jsem absolvovala vloni v červnu.

Po narození Kaapa jsem měla co dělat, takže to utíkalo rychle. Ale jasně, běhání mi chybělo, už jsem myslela na to, kdy se půjdu zase proběhnout.

Bavila jsem se s kamarádkou z Finska, která nezávodí na vrcholné úrovni, ale má dvě děti a vždycky se vrátila, tak mi dávala tipy, abych něco hned po porodu nezkonila. Ale dívala jsem se i na jiné vrcholové sportovkyně hlavně proto, abych věřila, že se dá vrátit. Samozřejmě pokaždé záleží na průběhu porodu a na dítěti. Já měla štěstí na oboje.

Zatím ne. Bojím se, že kdybych zapochybovala, už to nepůjde. Ty pochyby za mě zvládali ostatní, i když teď už mi snad víc lidí věří. Ale v těhotenství jsem často slýchala, že si stavím vzdušné zámky. Což samozřejmě pořád vzdušné zámky můžou být, ještě jsem nezávodila.

Spíš mě nakopla. Neříkám, že to bylo příjemné, ale já si z toho beru spíš motivaci.

Zhostil se jí tak, že chce příští týden vyrazit s Kaapem na deset dnů do Hodonína, abychom si zvykali, že občas někam odjedu. A já vyrazím na čtyři dny na finský šampionát v krosu, bude to takové první naše odloučení.

Myslím, že jediná, kdo to nebude zvládat, budu já… (úsměv) Zatím si to moc neumím představit.

Jezdila jsem tam i v minulosti, myslím, že to nebude špatný test a trénink zároveň. Kros je náročnější než dráha, tak by se mi na ní pak mohlo běžet lehčeji.

V kalendáři jsme měli Zlatou tretru (19. května), ale ještě to není jisté. Trenér říkal, že se rozhodneme podle tréninku.

Počítali jsme to s trenérem a manažerem a muselo by se přede mě dostat dost holek, tak věřím, že bych se mohla udržet, ale samozřejmě chci běžet i nějaký výkon. Nemyslím, že bych běžela 4:04 (ostrý limit), ale 4:10 by to zvládnout chtělo.

Samozřejmě jsme se o tom bavili. Kaapo by musel být s babičkami a dědečky, ti jsou na to připraveni a těší se. A do Japonska bych letěla na co nejkratší nutnou dobu. Teď nedokážu říct, jestli by to byly třeba dva týdny.

Určitě. Finské mistrovství bývá v srpnu, tam většinou jezdím na delší dobu, tak počítám, že bych ho vzala s sebou.