Článek
Devětadvacetiletá běžkyně neměla za sebou ideální sezonu. Sice se nominovala na evropský šampionát do Říma i vytoužené olympijské hry, ale ani v Paříži nebyla se svým výkonem spokojená, závěrem maratonu se protrápila.
Ve Valencii, která tradičně svědčí rychlým časům, si ale dokonale spravila chuť. Však na stejném místě zaběhla svěřenkyně Václava Janouška před rokem i český rekord v maratonu 2:25:36.
„Hlava mi to vůbec nebere. Měla jsem cíl běžet pod 1:10 a nakonec jsem běžela pod 1:09. Je to prostě taková odplata za to, jak se mi letos vůbec nedařilo,“ zářila.„Věděla jsem, že Valencie je moje město a rekordy se tady běhají a s tím jsem do toho závodu šla,“ přiznávala.
„Měla jsem skvěle natrénováno, ale obzvlášť v létě jsem to vůbec neuměla prodat. Hlava se mnou letos vůbec nespolupracovala, myslím, že jsem se dostávala zbytečně pod tlak a neuměla jsem to zpracovat,“ vyprávěla 66. žena olympijského maratonu.
V neděli byla od prvních kilometrů rychlejší než při svém předchozím rekordu v Istanbulu, metou 10 km probíhala za 32:39. A síly jí nedošly ani v závěru, mezi ženami doběhla rodačka z Prahy na jedenáctém místě.
„Závod jsem rozběhla dost svižně. Komunikovala jsem s vodičem jiné závodnice, který mi říkal, že běží na 1:09. Tak jsem se jich držela do desítky a potom si říkala, že se mi pořád běží dobře, tak jsem ještě zkusila zrychlit,“ popisovala Stewartová svoji strategii.
„Od 14. kilometru to šlo opravdu těžko, ale pořád jsem to rvala a kontrolovala jsem průběžně hodinky, což bych teda dělat neměla. Věděla jsem ale, že tempo je dobře nastavené a pořád se mi hlavou honilo, že bych mohla běžet pod 1:09,“ líčila česká vytrvalkyně, pro níž je Valencie rekordním městem.
„Podmínky na běh byly ideální, protože lehce pršelo, což běžcům pomáhalo, protože nás to ochlazovalo. Druhou půlku už ale hodně pršelo a na silnicích byly kaluže vody, takže jsme docela cákaly. Poslední tři kilometry byl brutální protivítr, to jsem si říkala, že budu nemocná, protože mi byla i zima. Ale posledních pět kilometrů uteklo strašně rychle,“ vyprávěla.
Pochvala od trenéra
Žádná další Češka v historii neběžela pod 1:11, rychlejší než držitelka českých rekordů na 10 000 m, půlmaraton i maraton, která má po otci skotské kořeny, bylo letos jen sedm českých mužů.
„Mám obrovskou radost s ohledem na věci, které se letos nepovedly. Dneska se Moiře povedl moc hezký závod, běžela soustředěně, namotivovaně a prodala veškerou dřinu, kterou letos odtrénovala,“ hřálo i kouče Janouška.
Světový rekord i rychlí Češi
Valencie byla svědkem i světového rekordu. V mužském závodě ho časem 57:30 zaběhl Etiopan Yomif Kejelcha, o jedinou sekundu vylepšil výkon Uganďana Jacoba Kiplima.
A skvěle si vedlo i trio nejlepších Čechů. Martin Zajíc časem 1:02:31 zaostal rovnou minutu za 27 let starým národním rekordem Jana Pešavy, od té doby tak rychlý nikdo z Čechů nebyl. Patrik Vebr zaběhl čas 1:03:24, Vladimír Marčík 1:04:55, pro oba výrazné osobní rekordy.
