Článek
Budapešť (od našeho zpravodaje) ‑ Odhodil poslední pokus a věděl, že bronz už mu nikdo nevezme. V jeho výrazu se mísila radost s rozpaky. Vadlejchův nejdelší finálový pokus měřil 86,67 m. Ale věděl, že v sezoně hodil celkem třikrát dál než 88,17 m, což byl zlatý Čoprův pokus.
Co ve vás převažuje? Po posledním pokusu jste nadšeně nevypadal.
To proto, že jsem maximalista. Ale jsem hrozně moc rád. Moje třetí medaile, po loňském roce znovu bronzová. A je to také obrovská motivace pokračovat, protože si myslím, že tolik lidí se třemi medailemi z mistrovství světa není. Atletiku žeru, je to moje vášeň. Myslím, že to ve mně pořád je a můžu to dál dokazovat.
Oštěpař Jakub Vadlejch získal na MS v Budapešti bronz.
Předvedl jste na centimetr stejný hod jako v olympijském Tokiu.
To je docela zajímavé. Ale je vlastně skvělé, že všech těch pět velkých medailí mám za výkony lepší než 86,70. A pamatuju si v historii, že bývaly medaile za 82, 83 metrů. Značí to, že ty soutěže jsou hodně kvalitní.
Čekal jste, že i ta budapešťská bude tak nabitá? Během sezony se daleko neházelo…
Asi jsem to čekal, trochu jsem tušil, že Nadím bude skvěle připravený. A Níradž Čopra, to je jasná věc. I když těch 88,17 nejsou takové metry. Ale já dneska svůj top den neměl. O to víc mě těší, že jsem bojoval.
Před předposlední sérií jste byl pátý, pak jste se posunul k bronzu. Bylo těžké zmobilizovat síly?
Vůbec to není jednoduché, když nemáte den, kdy to lítá samo. Ale jsem hrozně rád, že jsem ty skoro tři metříky vydoloval a kluky přeskočil. I v posledním pokusu jsem bojoval, ale už to tam nebylo. Julian Weber mě asi nebude mít vůbec rád, medaili jsem mu vzal myslím potřetí. Tak jsem se mu závodě omlouval. Ale normálně Níradž byl regulérně rád, že mám medaili. Po závodě se mě ptal: Kolikátý jsi byl? Říkal jsem, že třetí a on mě normálně objal. Je to skvělé, protože se s těmi kluky potkávám řadu let, vidí, že jsme vyrovnaný. A když se to na velké akci zúročí, je to skvělé.
Co jste říkal na spousty českých vlajek za oštěpařským sektorem?
Naprosto dokonalé, bylo to elektrizující. Spousta Čechů, jak je to kousek, v Eugene jsem žádné české vlajky kromě výpravy neviděl. Tak věřím, že i jim jsem udělal hezký den. Spousta fanoušků mi děkovala za hezký výkon, tak snad je ještě v budoucnu potěším.
Manželka Lucia byla také jedním z prvních gratulantů.
Myslím, že tam byly i nějaké slzičky. Je neskutečné, že u toho je, protože ona je jediná, kdo víc, co všechno pro to dělám. Sdílená radost je opravdu největší.
V Budapešti byla i vaše dcera Emma a sportovci často říkají, že jejich motivací je, aby je jejich děti viděly vyhrávat.
Malá to bude vnímat asi až za nějaký rok, tak musím ještě chvíli vydržet. Možná za rok v Paříži už by mohla trochu tušit.
