Článek
Před čtyřmi lety pod vedením svého bratra a bývalého elitního překážkáře Stanislava Sajdoka zažívala úchvatnou sezonu. Zdolaných 191 cm ji posunulo na druhé místo historických juniorských českých tabulek, přišla pozvánka na Diamantovou ligu, snila o hrách v Tokiu. V Plzni obhájila domácí titul, ale zároveň si přivodila zranění, které progres kariéry otočilo.
Další rok na jaře se přidaly vyhřeznuté plotýnky, které zúžily páteřní kanálek, a Sajdoková nemohla bez bolesti chodit. Chystala se vyrazit studovat do americké Georgie za věhlasným koučem Petrosem Kyprianouem, jenže ten pak školu opustil, a tak třinecká skokanka zamířila na univerzitu Texas A&M.
Představa, že dostane trochu prostoru na doléčení, vzala rychle za své. „Hned mě hodili do závodění, trápila jsem se s kotníkem i zády, musela jsem na operaci,“ vypráví. Kotník jí američtí lékaři vyčistili od výrůstků, ale definitivní úleva nepřišla.
Skákala i o 25 centimetrů méně, než byla zvyklá, psychika dostávala zabrat. „První dva roky jsem si prošla peklem,“ říká otevřeně. „Nutili mě skákat se zraněným kotníkem, jinak že by mi mohli zakázat trénovat. Úplně jsme se neshodli,“ přiznává. Zkoušela se rozbíhat z druhé strany, aby noze ulevila, na závodech ji zapsali na tyč, aby získala body pro univerzitu…
Mohla se sbalit a odjet domů. „Ale já si neuměla představit to vzdát. Chtěla jsem mít aspoň bakaláře, když jsem v Americe začala studovat. Hledala jsem cestu, jak se vrátit,“ líčí studentka psychologie.
Bára Sajdoková jako v dresu Illionis Fighting Illini.
Po protrápených dvou letech ale přišly i myšlenky na návrat a doléčení. V ten moment se ozval kyperský rodák Kyprianou, který byl v minulostí vyhlášen nejlepším univerzitním atletickým trenérem a jeho rukama prošla celá řada olympioniků: „Přesunul jsem se na univerzitu do Illinois, nechceš sem přejít? Postarám se o tebe.“
Sajdoková měla pochopitelně radost, ale tlumila očekávání. „Věděl, v jaké situaci jsem byla poslední dva roky. Ale říkala jsem mu, že se chci vrátit tam, kde jsem byla. A teď jsem tu neskutečně šťastná, a hlavně konečně zdravá,“ vrátil se jí spokojený úsměv, když může naplno využívat kombinace kvalitního vzdělání a plnohodnotného tréninku.
„Amerika mě bavila od začátku,“ přiznává Sajdoková, která se na škole potkává i se čtvrtkařem Tadeášem Plačkem a při závodech i s dalšími českými atlety. „Je fajn tu mít někoho, s kým si rozumíte i jinak než s Američany,“ říká.
Jen na americké jídlo si těžko zvyká. „To je katastrofální,“ oklepe se. „Všechno je mnohem sladší, mastné, hodně upravované… Hned si mnohem víc vážím toho, co máme za jídlo doma v Česku,“ přiznává. Také má v plánu po škole se do Česka vrátit. „Tady je složitější žít a postarat se o sebe,“ postřehla.
K tomu jí ale ještě minimálně dva roky zbývají a svému kouči se zatím odvděčuje skvělými výkony. V hale pomohla škole k triumfu v konferenci Big Ten, na Floridě výkonem 190 cm překonala po 31 letech školní rekord. I po lehkém zápalu plic a antibiotikách. „Měli hroznou radost. Dlouho tady s atletikou bojovali, teď je tu trenér druhým rokem a rozjelo se to,“ libuje si.
Bára Sajdoková s medailí z konference Big Ten.
Domů se dostane na Vánoce a přes léto, kdy se opět připojuje do skupiny svého bratra. „A když jsou levnější letenky, tak letím domů i na podzim kolem Díkůvzdání,“ říká. Slušně našlápnuto má ke startu na mistrovství Evropy, ale do Říma by letět nemohla. ME se kryje s prestižním univerzitním šampionátem NCAA.
Ale Paříž je velkým lákadlem. „Přeju si jet na olympiádu odmalička, ať to bylo Tokio, nebo teď Paříž,“ přiznává. Buď se pokusí posunout v rankingu ze současného 46. místa na nejhůře 32., nebo si posune osobní rekord na 197 cm. K němu ještě kus cesty chybí, ale jen lehce shazovaných 195 cm na Floridě naznačuje, že ani ostrý limit není vyloučeným scénářem.
