Článek
Budapešť (od našeho zpravodaje) ‑ Už na loňském mistrovství světa to byl poutavý příběh. Jak Wightman triumfoval před zraky svého tatínka Geoffa, jenž byl na stadionu Hayward Field v Eugene v roli komentátora a těžko po triumfu svého syna hledal slova.
Jenže letos Wightmana potkalo zranění, které ho do Budapešti nepustilo v roli závodníka, tak dorazil alespoň jako televizní expert. A mohl na vlastní oči sledovat nečekaný triumf svého parťáka, s nímž odmala v Edinburghu závodil, než se Kerr přesunul studovat do USA…
Ingebrigtsen po další skvělé sezoně neměl důvod se nikoho obávat. Na patnáctistovce všechny závody vyhrál, vylepšil evropský rekord, časem 3:27,14 se posunul na čtvrté místo historie, přibližoval se i světovému rekordu.
Když finále mířilo do rozhodující fáze, Ingebrigtsen se posunul na první pozici. Ale v podobných místech, kde vloni nastoupil Wightman, se zvnějšku začal posouvat na Norovu úroveň Kerr. I když tak měl v zatáčce delší trať, ve finiši našel víc sil.
Kerr není žádným nováčkem mezi elitou, v 25 letech má doma olympijský bronz z Tokia. Svůj životní závod si ale schoval do Budapešti. „Je to odměna za ty roky dřiny. V poslední zatáčce jsem věděl, že do toho prostě musím dát všechno, co v sobě mám. Bez ohledu na bolest,“ vyprávěl Brit.
Za cílem objal dojaté rodiče a dostal kromě zlaté medaile z rukou šéfa Světové atletiky a legendy středních tratí Sebastiana Coea i královskou korunu od britských fanoušků.
Rezignovaný Ingebrigtsen jen o tři setiny uhájil alespoň stříbro před nečekaně dotírajícím krajanem Narve Gilje Nordaasem. „Všechen respekt Kerrovi, ale samozřejmě jsem zklamaný,“ neskrýval nejúspěšnější z norského rodinného týmu, jenž vypiplal jejich otec Gjert.
Skleslý stříbrný medailista z patnáctistovky Jakob Ingebrigtsen.
V Budapešti se podle svých slov necítil stoprocentně, už po semifinále pociťoval sucho v krku. „Ráno před finále to bylo trochu lepší, ale stejně je to smůla,“ posteskl si.
„Přitom jsem tomu dal všechno. Skoro čtyři měsíce jsem byl na soustředění s minimem sociálního života nebo kontaktu se zbytkem světa,“ smutnil 22letý Ingebrigtsen, jenž už má na patnáctistovce olympijské zlato, ale světové mu stále uniká.
Dobrými zprávami pro norské fanoušky ale je, že Ingebrigtsen je v Budapešti odhodlán zaútočit na obhajobu zlata na pětikilometrové trati a že ve středu večer měli v Národním atletickém centru stejně důvod k vítězným oslavám. Postaral se o něj světový rekordman na čtvrtce překážek Karsten Warholm.
