Článek
Na Zlaté tyčce v Pardubicích jste nezdolala základní výšku, pak už jste se ale zlepšovala. Forma tedy směrem k vrcholu graduje?
Ze začátku sezóny jsem se hledala v technice, největší výbuch přišel v Pardubicích. Teď ve Stockholmu jsem si hodně spravila chuť. Předvedla jsem svůj druhý nejlepší halový výkon kariéry (464 cm – pozn. red.), chytla jsem se i technicky, snad to bude v Göteborgu ještě lepší.
Byla jste z pardubického výpadku hodně skleslá?
Obrečela jsem ho, ale to se stane každému. Isinbajevová také jeden den nezaloží a druhý den skočí svěťák, aspoň v minulých letech… Mrzelo mě, že jsem to nezvládla psychicky.
Teď už jste se s technikou sžila?
Pořád to není ono, na tréninku mi ideálně vyjde jeden skok z pěti šesti, bohužel na závodech mám jen tři. Chce to stabilizovat, ale už se začínám vracet ke staré Jiřině Ptáčníkové. Přišlo mi, že od doby, co mám nové jméno, se to kazí. (úsměv) Někdo mi říkal, že je škoda, že jsem se zbavila značky Jiřina Ptáčníková. Tak chci předvést, že Jiřina Svobodová je lepší značka.
Zvykla jste si na nové jméno rychle? Nečekáte, až na závodech vyzvou Ptáčníkovou?
To ani ne, spíš mě šokovalo, když na prvních závodech na Strahově nás rozhodčí vyvolával: Maláčová, Morysková a pak paní Svobodová. To jsem byla hodně rozhozená. (směje se) Ale na zahraničních závodech jsem pořád Ptáčníková, sami říkají, že Svobodovou nikdo nezná.
Dělá s vámi něco, že jedete na šampionát jako mistryně Evropy a třetí v tabulkách?
Nemůžu přijet s tím, že mám evropský titul a všichni si z toho sednou na zadek. Jede se od nuly. A tabulky jsou vyrovnané kolem 460, teď to skočila i Italka Bruniová, ročník 1994. Mládí jde vpřed, zrovna jsme si se Zuzkou Hejnovou říkaly, jak je to v pytli. Dřív jsme byly nejmladší, teď už nám říkají „Dobrý den“. Člověk si na to těžko zvyká. (úsměv)
