Článek
Jak jsou na tom vaši svěřenci zdravotně na začátku přípravy?
Zatím dobře, drobnější problémy nepočítáme. Už za sebou máme tři týdny v Krkonoších, kde jsme vybíhali například tamní sjezdovky. Jen si přeji, aby klukům zdraví vydrželo po celou sezónu, i když při zátěži, jakou oštěp představuje, to asi není reálné.
Co máte nadcházejících čtrnáct dnů v teple na Kanárských ostrovech v plánu?
Ještě nepůjde o speciální oštěpařský trénink. Budeme jezdit na kole, běhat, hrát míčové hry a dělat další sporty. Já klukům nic nezakazuju. Čím víc aktivit, tím víc nám to koordinačně pomáhá v přípravě. O nebezpečí zranění nepřemýšlím. Kotník si můžete zlomit, i když špatně šlápnete na chodníku.
Házet nebudete?
Budeme, ale kameny do moře. Kluci si jich nasbírají třeba sto, je to velká váha, ale jako trénink výborné a navíc zábavné.
Jak důležité a zároveň obtížné pro vás je, vytvářet optimální podmínky pro přípravu?
Velmi důležité, ale v Dukle jsem dostal možnost volit přípravu podle našich potřeb.
Měl jste možnost si vybrat i svěřence?
Mohl, i když to nebylo jednoduché, kluci například neměli zpočátku optimální podmínky, třeba co se týká financí. Bylo třeba sehnat peníze i na jejich platy. Víťu Veselého jsem vyloženě chtěl, jiný trenér by si ho třeba nevzal, neměl v té době výkonnost. Teď už se ale dá více na trenéry, že si mohou vytáhnout závodníka, když věří, že je perspektivní. Podobné to bylo s Jardou Jílkem. Měl hozeno třiasedmdesát metrů, za dva roky, co je v naší skupině, se zlepšil o deset metrů. To bylo i pro mne neuvěřitelné. Zkrátka jsem věřil, že v něm něco je a Dukla mi dala tu šanci. To je hodně důležité, dát prostor trenérům.
Na velké soutěže mohli jezdit jen tři vaši svěřenci. Tím, že Jakub Vadlejch má zaručený start na mistrovství světa jako vítěz Diamantové ligy, otevírá se možnost, že by v srpnu do Londýna na světový šampionát jeli všichni čtyři, když tři zbývající splní limit 83 metrů. Co to pro vás znamená?
Hodně, protože dřív to bylo o tom, komu zůstane černý Petr. Třeba před mistrovstvím Evropy měl hozeno dál Jarda a jel společně s Víťou Veselým a Jakubem Vadlejchem, takže doma zůstal Petr Frydrych. Petr jel pak s těmi dvěma na olympiádu a doma zůstal Jarda, i když měl splněný limit. V obou soutěžích byli všichni tři naši ve finále. Na olympiádě tomu chyběla jen ta medaile, z mistrovství Evropy přivezl bronz Víťa, Jakub pak vyhrál Diamantovou ligu. Vím, že v minulosti měli možnost, jet na šampionát ve čtyřech Finové, nám se nabízí poprvé a já věřím, že do Londýna pojedou všichni čtyři.
Platí stále, co jste řekl po červnové oslavě svých padesátin, že Česko je oštěpařskou velmocí?
To platí stále, i když v Riu jsme nedosáhli na medaili. Ale když se tři oštěpaři z jedné země dostanou do finále, už to znamená, že ta země je velmoc. Kdyby to bylo s medailí, byla by to paráda. Tři lidi ve finále jsme měli jen my a Němci... Ale tu olympijskou medaili jsme vlastně získali zpětně, když se Víťa posunul ve výsledkové listině londýnské olympiády po diskvalifikaci Ukrajince Pjatnycji na třetí příčku (úsměv).
Čtyři špičkové individuality v jednom sportovním odvětví a v jedné skupině. Co ji posouvá stále nahoru?
Všichni čtyři chtějí být lídry, vyhrávat, být nejlepší. To znamená, být hodně vysoko, získávat medaile.
Je těžké je ukrotit?
Nemusím je krotit, oni dokáží spolupracovat. Občas se projeví ponorková nemoc, vždyť jsme v podstatě půl roku spolu, ale dokážeme to překousnout. Někdy je to složitější, každý je jiný. Já jsem také individualita (úsměv). Ale jak je vidět, zvládáme to. Samozřejmě při závodě chtějí porazit jeden druhého a všechny ostatní. To je pro ně ohromná motivace, prostě chtějí být opravdu dobří. Jejich vzájemná rivalita má ale mantinely. Neumím si představit, že by takhle fungovala skupina čtyř špičkových oštěpařek. Ty by nezvládl ukočírovat asi nikdo na světě.
Všichni v sobě měli od začátku vítězné myšlení?
Každý ho má v sobě trochu jinak. Někdo se s tím narodí, jiní se to učí, třeba dlouho, a nemusí toho ani nikdy dosáhnout. Vyloženě vítězný typ je Víťa Veselý. Kuba Vadlejch se postupně posouvá, vyhrál Diamantovou ligu a je vidět jak se mu zvedlo zdravé sebevědomí i výkonnost. Petr Frydrych dlouho tápal, ale postoupil do olympijského finále a nebýt problému s kotníkem... Kdyby byl zdravý, hodil by daleko. Jarda Jílek to v sobě má také. Na velkých závodech mě nikdy nezklamal.
Pojedete na tradiční soustředění v Jihoafrické republice?
Počítáme s ním v únoru, možná tam Víťa opět vyrazí dřív. Máme to odzkoušené, jsou tam perfektní podmínky i pro házení.
