Článek
Vypadalo to, že svému výkonu ani nemůžete uvěřit.
Já jsem tipoval pocitově kolem 13,40, protože vítr proti foukal opravdu silně. Ale asi to tak je. Jsem nadšený, to je čas z říše snů, zároveň takový, který jsem si vždycky přál zaběhnout. Sice na podzim, ale já mám teď půl sezóny, protože jsem po zranění začal později. To je prostě neuvěřitelný, pro mě ten čas má obrovskou cenu…
Jak vás hnal souboj se ženami? Desetimetrový náskok Heleny Jiranové jste musel stahovat.
To byla stoprocentně ta motivace, která mě kopla dopředu. Já z toho byl nervózní, hecoval jsem ji od mistrovství republiky družstev v Plzni, hodně jsem se na ten závod soustředil. Nechtěl jsem prohrát s holkou, i když jsem myslel, že mě porazí, protože běhá letos skvěle. Na šesté překážce jsem viděl, že ji dobíhám a najednou jsem zrychlil.
Jak se vám souboj pohlaví zamlouval?
Je super, že to manažera Zdeňka Lubenského napadlo, jsem rád, že to zrealizoval. S holkama to má jiné grády a funguje chlapské ego. Nesmí mě ta holka porazit, i pro ni to byla motivace, běžela dvě setiny za osobákem. Ideální závod, chtělo by to takovou exhibici dostat i do města, jako jsem teď běžel v Newcastlu. Tyčkaři to znají.
Mrzí vás, že se výkon jako exhibiční nedá počítat do rekordních tabulek?
Tím, že v běhu figurovaly holky, tak to nejde. Ale pro mě je důležité, že jsem ho zaběhl, mám to v sobě a je jedno, kde jsem to předvedl. Ještě běžím Velkou cenu Prostějova a udělám všechno proto, abych tam běžel rychle, i ten oficiální český rekord.
Zbrzdilo vás zranění, takže jste se nestihl nominovat na mistrovství světa do Londýna. Platí o vaší sezóně, že konec dobrý, všechno dobré? Hlavně směrem k hale…
Také už mám zase velké plány. (směje se)
