Článek
Občas se mezi atlety říká, že lehké nachlazení je znakem přicházející formy.
To je pravda. Já myslím, že mám formu úměrnou svému věku a tomu, co celý rok absolvuju. Ale jsem tu asi v nejlepší formě za letošní rok a zdravá.
Generálka před odletem v Jičíně vám úplně nevyšla, hodila jste jen za 58 metrů.
Byla jsem tam hrozně unavená, k tomu nějaké okolnosti, o kterých vím jen já… Nijak mě to nerozhodilo, tady to doufám bude jiná písnička. Ono se jinak závodí v českém dresu před fanoušky při adrenalinu velkého závodu. Na ten pocit se hrozně těším.
Atmosféra velkého závodu na vás v Dauhá dýchla hned po sobotním příletu?
Docela ano. Vynořily se vzpomínky a já jich mám naštěstí hodně hezkých. Můžu si vyvolávat ty příjemné věci, co jsem dělala, když se mi dařilo, to už jsem dělala hodněkrát. Věřím, že jsem schopná tu něco předvést, ale to jsou jenom takové řeči. Vždycky jsem říkala, že kecy nemají cenu, a radši jsem konala.
Naopak velký závod asi nebude tolik připomínat divácká kulisa na stadionu Chalífa…
Já to poslední dobou zase tolik nevnímám. Pro mě byli vždycky důležití mí kamarádi, kterých tu tolik není. Ale někteří od nás z výpravy už vypadli, tak doufám, že přijdou fandit, to vždycky pomůže.
Kvalifikační limit má hodnotu 63,5 metru. Tolik jste letos už dvakrát hodila.
Může se stát, že bude třeba hodit k 63 metrům. Jsem v tabulkách třináctá, bude to náročné, všichni musíme do kvalifikace naplno a hned druhý den znova ve finále. Ale nějak to dám.
Před cestou do Kataru jste zašla za Danou Zátopkovou popřát jí k 97. narozeninám, jaké to bylo setkání?
Moc milé. Dana mi políbila ruku pro štěstí, tak doufám, že to bude mít dobrý vliv. Setkání s ní je pro každého příjemné, ona má neskutečnou energii. Je zajímavé, jak si s 97letou ženskou můžete připadat, že to v té místnosti žije, zatímco když jste s někým, kdo žádnou energii nemá, nic necítíte. S ní je to skvělé, proto tam asi chodí tolik návštěv.