Článek
V pořadí kladivářského seriálu IAAF Challenge je druhý, na žádném závodě letos neskončil mimo stupně vítězů, ve světových tabulkách je čtvrtý. Ale medailová očekávání? „Kdepak, nejhorší je něco čekat. Já si jedu do Moskvy zazávodit, jako jsem závodil doteď,“ ujišťuje.
Zlom přišel po Helsinkách
Průpovídky o velké šanci na cenný kov slýchá Melich v poslední době často, ale jsou mu trochu proti srsti. „Všichni pořád mluví o medailích. Jestli ji někdo chce, ať si pro ni jede. Samozřejmě nikdo nejede na mistrovství světa, aby prohrál. Ale i kdybych nějakou medaili měl, stejně bude jenom moje,“ odráží očekávání.
V kariéře 32letého vrhače nastal zlom po loňském mistrovství Evropy v Helsinkách. Po kvalifikačním výpadku se i ve spolupráci s psycholožkou výkonnostně probral a na londýnské olympiádě se blýskl šestým místem.
„Ale tolik věcí se nezměnilo, snad jen můj náhled na kladivo. Teď se sportem daleko víc bavím. Samozřejmě si to člověk jinak užívá, když mu to lítá mnohem dál a při závodech končí na bedně,“ porovnává.
Ukryl se v Nymburce
Poslední týdny trávil na soustředění v Nymburce. „Potřeboval jsem po jarním maratónu závodů zase potrénovat. Byl jsem tam ukrytý před lidmi, připravený jsem dobře,“ ujišťuje.
Výkony soupeřů, kteří v posledních týdnech opakovaně přehazovali hranici 80 metrů, Melicha nikterak nestresují.
„Já ani nesleduju, kolikátý jsem v tabulkách. Vím, že Rusové teď něco naházeli, ale výkony, které někdo nahází doma, vůbec neberu. Podstatné je, že kdykoliv jsme se viděli na závodech, do třetího místa jsem byl. A zrovna tak to může být v Moskvě,“ je přesvědčený svěřenec Dušana Krále.
