Článek
Berete už své výsledky s větším nadhledem?
V Pekingu to bylo těžké, byla jsem naštvaná. Teď nemám pocit, že bych něco pokazila. Letos jsem udělala všechno, co šlo, proto nemusím být zlomená a můžu odejít se vztyčenou hlavou. A nejen já, ale všichni, co mě podporují, pomáhají mi se starat o děti… Tohle je ta cesta do Tokia, o které mluvím, proto jsem se i po druhém dítěti pustila do té dřiny.
V sektoru jste necítila, že byste mohla hodit výrazně dál?
Na soustředění v Jablonci, kde jsme dobře potrénovali, ale zoufale mi to nelítalo, i tady na rozcvičování jsem doufala, že se to probere. Ale už v kvalifikaci jsem pochopila, že se velké zázraky dít nemůžou, to tak nějak vycítíte. Vždycky doufám, ale nemám naházeno, jak jsem měla problémy s achilovkou a celou sezonu na tréninku nemohla házet z plného rozběhu. Vždycky jsem šla jen na závod, a to prostě nejde. Ale vidím tam paralelu s tím Pekingem v roce 2015.
Jakou?
Tehdy jsem byla také devátá a o rok později jsem se zvedla a získala olympijskou medaili. Vyhlížím Tokio, já dlouho nevěděla, jestli sem vůbec pojedu, protože tenhle rok byl pro mě mazec. Proto nejsem zdrcená.
Vnímala jste, že ani vašim krajankám Nikole Ogrodníkové s Irenou Šedivou se nevedlo?
Já bych z toho nedělala tragédii. Je to opravdu historický úspěch, že jsme tři ve dvanáctce. Věřím, že to byl špatný večer a budou lepší. Dějou se horší věci…
Po závodě jste se sešly v takovém hloučku, co jste si řekly?
Já řekla, že se jde dál. Já už teda na mistrovství světa dál nepůjdu, bylo to mé poslední finále. A jsem ráda, že jsme v něm byly tři Češky.
Předem jste říkala, že házet finále den po kvalifikaci pro vás bude náročné. Byla jste rozlámaná?
Myslím, že jsme všechny trochu byly, ale nijak extrémně, tím to určitě nebylo. Bylo to opravdu tím, že tápu v technice, protože nemám naházeno.
V osmatřiceti se vám ale asi regeneruje hůř než mladším soupeřkám.
Vymlouvat se na věk, když už jsem zase začala s atletikou po druhém klukovi, nebudu. Věk je jen číslo a já věřím, že příští rok nebude tak náročný jako letos, kdy byl miminu rok.
Co tedy udělat příští rok, aby olympijské finále bylo povedenější než to světové?
Hlavně zůstat zdravá a být trochu chytřejší, nenechat achillovku dojít do stavu, kdy nebudu moct házet. Furt věřím. A děkuju všem za podporu.
