Článek
Potěšil vás vítězný čas, nebo jste chtěl ještě víc?
Nemám důvod být nespokojený. Je to vyrovnaný nejlepší letošní výkon, vyrovnaný rekord mistrovství, úplně v pohodě.
Navíc ve vaší domácí hale.
Už jsem se přestěhoval do Poruby, tak to mám trochu dál, musel jsem jet tramvají. (úsměv) Ale kde jinde, když ne v Ostravě.
Čeští rekordmani na stovce Zdeněk Stromšík (vpravo) a Jan Veleba.
Předtím jste bydlel přímo v útrobách vítkovického stadionu, už se vám nechtělo na stadionu trávit celé dny?
Já tam bydlel rok s přítelkyní, pokoj měl asi 5x2,5 metru. Teď máme regulérní byt a nečistím si zuby v kuchyňském dřezu, tak jsem spokojený. (úsměv) Je to i o domácím zázemí, aby člověk celý den neseděl na židli nebo neležel v posteli.
Jak vám ve finále domácího šampionátu chyběl jako soupeř Jan Veleba?
Chybělo tomu takové větší napětí, jak to dopadne, hlavně asi pro diváky. Se vším respektem k soupeřům, vždycky je lepší, když se sprinteři trochu vyšpičkují a tahají do poslední chvíle. Myslím, že by mistrovství slušel nějaký vyrovnaný souboj a možná bychom se dočkali i lepšího času.
Po ročním odkladu halového mistrovství světa pro vás byl domácí šampionát vrcholem sezony.
Je to tak, jako jsem to míval v dorostencích a juniorech. Ale tím odkladem jsem získal dva tři týdny na přípravu na léto navíc, protože jinak by toho času bylo hodně málo, snažíme se z toho vzít to pozitivní.
Hodně jste museli s trenérem Jaroslavem Vlčkem měnit plány?
Bylo to prakticky stejné, akorát jsme vyřadili jeden závod, měli jsme takové turné po Polsku, dva závody, pak jsme jeli zpátky. Je pravda, že den po návratu z Polska jsem myslel, že umřu, chytil jsem nějakou virózu, málem jsem si ani nedošel na záchod. Druhý den mě doktor dal do kupy, píchnul mi kalciovku a chystal jsem se na mistrovství republiky. Teď budu mít deset dnů volna a na začátku března odlétáme na třítýdenní soustředění a pokračujeme dál.
Jaké máte cíle k létu?
Chci se kvalifikovat na olympiádu. Trochu jsem si to zkomplikoval tím turné po Polsku, z něhož jsem nevytěžil tolik, co jsem chtěl. Ale celkově v rankingu jsem se posunul, mám lepší bodový zisk než vloni, takže to byla úspěšná hala a dobrý základ.
Slovenský sprinter Ján Volko se v pátek v Madridu blýskl národním rekordem 6,55, je i on pro vás motivací, že pořád můžete zrychlovat?
Jasně. My sváděli hodně vyrovnané souboje, ale teď Johny začal běhat takové rakety, pokaždé běží kolem 6,60. Pro nás je ukazatelem, že to není nereálné. Je pravda, že když jsem se jako dorostenec díval na Libora Žilku a on běžel 6,66, přišlo mi to neskutečné, a dostali jsme se ještě na lepší časy. Jsme na dobré cestě jako celý český sprint a Johny je pro nás inspirací, že minimálně na mistrovství Evropy nemusíme končit v rozbězích. V halové sezoně je to pro nás bílé sprintery jednodušší, protože někteří ji vynechávají, v posledních letech jsme se já, Honza Veleba i Dominik Záleský zlepšili a není důvod zametat na velkých akcích. Český sprint jde nahoru.
Odrazilo se to i ve výkonnosti štafety, jak moc se na ní plánujete podílet v létě?
Je v jednání, nechávám to hodně na trenérovi, aby dohodl starty. Máme individuální cíle, ale chci štafetě dát tolik, co bude dobré pro štafetu i pro mě.
Ale reálnou šanci na start v Tokiu má česká štafeta asi jen v případě, kdy jí všichni budete věnovat maximum.
Maximum možného jsem připravený ji dát. Určitě nechci běhat jen štafetu, protože myslím, že mám na to běžet rychle i individuálně. Ale máme potvrzené starty myslím na Odložilově memoriálu i Zlaté tretře, kde bychom měli běžet také individuálně, určitě se pokusíme o český rekord a dostat se na olympiádu. Osm štafet už má jistotu z mistrovství světa a my se budeme bít o zbývajících osm míst. U štafet je načasování ještě složitější, je tam faktor předávek, je těžké to trefit jako nám to vyšlo vloni v Ženevě. Snad trefíme i letos nějaký závod.
