Článek
Řím (od našeho zpravodaje) ‑ Nedal jí okamžitou jistotu. V prvním semifinále byla třetí, a tak se posadila na „horké křeslo“, jak jsou označovány sedačky, na nichž atleti čekají, jestli na postupových pozicích vydrží až do konce. A sprinterka z Tábora se dočkala.
„Já se tím snažila nestresovat. Už jsem nějaký čas běžela, tak nemělo cenu se nervovat,“ uvažovala při pohledu na další dvě semifinále.
Jakmile na světelné tabuli naskočil čas třetího běhu, zeširoka se usmála a objala se s Rakušankou Susanne Gogl-Walliovou, která se spolu s ní na čas dostala do finále. „Jsem šťastná, myslím, že můj cíl byl naplněn,“ culila se Manuel.
Před šampionátem přitom mluvila o postupu do semifinále jako svém přání, byť fantastický čas ze Zlaté tretry 50,59 s ji opravňoval i k odvážnějším myšlenkám. Ale její mise ještě nekončí, v pondělí ve 21.50 vyrazí ze třetí dráhy do svého zatím největšího závodu kariéry.
Takhle nabitý program dosud nezažila. „Cítím, že jsem trošku unavenější,“ připouští. „Ale snad mi adrenalin pomůže, abych se ve finále cítila co nejlíp,“ doufá.
I na svém semifinálovém běhu cítila rezervy. „Na poslední stovce jsem trochu zazmatkovala a udělala menší chybku, musím to probrat s trenéry. Ale pořád jsem nadšená a líbí se mi to,“ ujišťovala s úsměvem. Finále poběží jako jediná Češka, Tereze Petržilkové unikl postup o šest míst v čase 52,05 s, nemocná Lada Vondrová už na šampionátu nenastoupí.
