Článek
Ne snad, že by se svěřenkyně Štěpána Janáčka musela stresovat o účast v olympijské Paříži. V olympijském rankingu byla na komfortní pozici. Ale přece jen jet na vrcholný závod sezony se skočenými 458 nebo 473 centimetry je pro psychickou pohodu rozdíl.
„Jsem obrovsky spokojená. Nechávala jsem si to na poslední závody, kdy bylo možné limit splnit. A já celou sezonu na ostrý limit cílila,“ připomínala v neděli končící nominační období.
Před závodem by si zrovna nevsadila, že ji čeká nejkvalitnější závod kariéry. „Necítila jsem se od rána úplně dobře,“ přiznávala. K tomu spalující horko, které vysávalo energii. „A foukal ne úplně příznivý vítr, musela jsem hodně dlouho čekat na pokusy. Tak jsem ráda, že síly zbyly a laťka tam zůstala,“ hlásila s úlevou.
Laťka se skutečně hodně zatřásla, než se rozhodla zůstat na stojanech. Životní maximum si Švábíková posunula o centimetr, dosud měla v tabulkách o centimetr nižší skok z loňské halové sezony.
Kromě sebevědomí jí výkon ze Zlína může pomoct i do startovní listiny nejprestižnějších mítinků mezi tyčkařské hvězdy. „Čekalo se, jestli předvedu nějaký výkon i kvůli diamantovkám,“ říká. Do olympiády je ženská tyč na programu v Monaku i Londýně. „Každopádně si dvakrát třikrát před Paříží zazávodím,“ plánuje.
Amálie Švábíková ze Zlína odjíždí s osobním rekordem i olympijským limitem
Jen ještě potřebuje dát dohromady svoji patu. „Mám tam trochu otok, při posledním pokusu mě zabolela,“ vysvětlovala i to, proč už po zdolání 473 cm na další výšku nešla.
Riskovat měsíc před olympiádou zranění by pochopitelně byl nesmysl, zvlášť když i její atletické okolí zažilo dost nepříjemných lapálií. Přítel Ondřej Kopecký si zraněním kotníku pohřbil naději na boj o Paříž, sestra Apolena ve Zlíně závodila s odraženou patou.
