Článek
Jako první ukázala, jak kvalitně se dá kombinovat profesionální atletika s mateřstvím, Mäki. Začátkem roku 2021 se jí narodil syn Kaapo a za sedm měsíců památně, v českém rekordu, postoupila v Tokiu do olympijského finále.
O rok později se vytratila z atletických oválů vítkovická Vrzalová, která se po narození syna vrátila vloni a už získávala republikové medaile na 5000 m, 10 km i v krosu. Letos 35letá běžkyně už zvládla 3000 m v nejlepším českém čase za poslední dva roky 9:08,58.
A ve španělském Torremolinos se chystala na dráhový návrat i 31letá Mezuliáníková, které se vloni v červnu narodila dcera Stella, a na konci roku stihla ještě domácí krosový šampionát.
V halové sezoně se tak může opět potkávat někdejší úspěšná parta, která společně závodila naposledy na tokijské olympiádě. A probírat třeba i mateřské záležitosti? „Jak znám holky, tak mateřské záležitosti probírat nebudeme,“ směje se Sasínek Mäki v předtuše, že na dráze bude hlavním tématem atletika.
„Simona je podle všeho ve formě, Diana na tom bude také po soustředění dobře, tak se těším na vzájemné souboje. Vždycky vás vybudí, když je v tom startovním poli někdo další,“ vyhlíží společné závody atletka, která už si po svatbě s mílařem Filipem Sasínkem poprvé zazávodila pod novým, prodlouženým jménem při úterních veřejných závodech ve Stromovce.
„Chvíli jsem se hledala,“ usmála se. „Ale rozdíl to bude asi teprve, až poběžím se jmenovkou na prsou,“ tuší 32letá svěřenkyně Pavla Tunky, kterou první ostřejší závod čeká v neděli v Lucemburku.
Sama přitom netuší, kolik startů v halové sezoně absolvuje. Jisté je Czech Indoor Gala 30. ledna v Ostravě, kde se na patnáctistovce potká mimo jiné i s Mezuliáníkovou, pak se rozhodne podle formy a stavu achillovky, která ji vloni v létě vydatně potrápila.
„Na podzim se posunul start přípravy, pět týdnů klidu nepomohlo, tak jsem ještě chodila na rázové vlny. Teď je to dobré. Neříkám, že stoprocentní, ale lepší než v loňské sezoně, kdy byla ta rána hodně těžká,“ přiznává.