Článek
Možná jste postřehl, že Česko teď žije hokejem. Ve čtvrtfinále mistrovství světa náš tým vyřadil vaši rodnou zemi USA, v semifinále ho čeká Švédsko, které reprezentujete. Co vy, jste hokejovým fanouškem?
Teď když jsem se přesunul do Evropy, je pro mě snazší sledovat zápasy v play off, za což jsem rád, protože mám hokej rád.
Co vás přivádí už potřetí do Ostravy? Ve čtvrtek se v Oslu koná Diamantová liga i se soutěží tyčkařů, přesto jste dal přednost Zlaté tretře.
Vloni se mi na Zlaté tretře strašně moc líbilo. Skvělá atmosféra a já jsem také neskákal úplně špatně. (úsměv)
To rozhodně ne, však váš výkon 612 centimetrů byl v čele loňských tabulek až do finále Diamantové ligy, kde jste ho překonal světovým rekordem. V Ostravě tyčkaři skáčou přímo před hlavní tribunou, i to pro vás dodává Zlaté tretře na atraktivitě?
To přímo miluju! Je pro nás celkem výjimečné skákat tak blízko divákům. Kontakt s nimi je takový, až bych řekl, intimnější a vytváří skvělou atmosféru.
Atleti se v úvodu sezony často teprve rozjíždějí. Vy jste v Číně hned ve své první soutěži skočil světový rekord 624 cm, virtuálně jste laťku překonal ještě o pět centimetrů výše. Gratuluju k takovému zápisu, je to pro vás signál, že během sezony a třeba i v Ostravě můžete skočit ještě výš?
Moc děkuju. Je pravda, že se cítím skvěle. Celá moje příprava po halové sezoně byla povedená a bez nějakých přerušení, což mi dodává sebedůvěru, že můžu skákat vysoko. Ale jak moc? To se teprve ukáže.
Ve svých 24 letech jste v atletice vyhrál všechno, co se dá. Olympiádu, dvakrát mistrovství světa venku i v hale… Je tedy posouvání rekordní mety pro vás tím hlavním motorem?
Mně přijde, že toho je přede mnou ještě pořád spousta, co můžu dokázat. Pořád chci skákat tak vysoko, jak je to jen možné, a medailí, které se dají získat, je ještě hodně. Stejně tak rekordy různých akcí a mítinků se dají vylepšovat…
Vy světový rekord posouváte vždy po centimetru, stejně jako to třeba dělal váš slavný předchůdce Sergej Bubka. Dává to logiku, můžete tak překonat víc rekordů, získat za ně víc odměn. Ale může se stát, že někdy si na stojany necháte dát laťku o více než centimetr nad stávající rekord?
Ano, určitě může. Ono je docela těžké v závodě předvídat, jak vysoko ten den dokážete skočit. Vždycky to závisí na řadě okolností během závodů. Ale určitě nejsem nastavený tak, že se můžu posouvat vždy jen o centimetr.
Ostatně i dokument o vás se jmenuje Další centimetr. Váš otec Greg v něm říká, že můžete skákat blízko nebo i přes 640 centimetrů. Je to výkon, který je ve vašich silách?
Těžko se na to odpovídá. Kdo ví, myslím, že nejlepší je počkat a uvidíme, co se stane.
Vaše skokanská cesta je unikátní v tom, že na zahradě vašeho rodinného domu v Louisianě jste skákal o tyči už od svých čtyř let. Je to výhoda proti vašim soupeřům, že už v mladém věku jste měl za sebou tolik skoků?
Myslím, že hodně mých soupeřů začalo se skákáním také v dost mladém věku. Ale určitě nerozhoduje jen to, v kolika letech jste s tyčkou začali. Musíte mít také správně nastavenou hlavu, vášeň a skákání vás musí bavit. Pokud to všechno v sobě máte už jako malé dítě, určitě je to výhoda.
Armand Duplantis během Zlaté tretry 2023.
Také vás od dětství trénují vaši rodiče Greg a Helena, rovněž bývalí atleti, cestují s vámi po celém světě. Je těžké si vyčistit hlavu od skákání, nebo jsou tréninky a závody hlavním tématem vašich rozhovorů?
Je pravda, že o skákání mluvíme hodně často. Ale určitě to není jediné téma a nebavíme se o něm pořád dokola, to fakt ne. (úsměv)
Kdybyste neskákal o tyči a musel si vybrat jinou atletickou disciplínu, která by to byla?
Myslím, že bych běhal stovku.
Rychlý jste hodně, to je pro skokany o tyči samozřejmě velmi důležité. Spoustou lidí jste považování za nejodvážnější ze všech atletů, když vystoupáte do výšek přes šest metrů nad zemí. Je vůbec něco, čeho se bojíte?
To se asi budete divit, ale já se bojím výšek.
Opravdu? Je fakt, že tahle obava u vás překvapí…
Je to tak. Když jsem třeba na mrakodrapu, tak se nikdy nechci dívat dolů. To mi přijde úplně děsivé!
