Článek
Řím (od našeho zpravodaje) – Však když Ogrodníková zaznamenala stříbrem na ME před šesti lety svůj životní úspěch, stačil jí k tomu hod jen o sedm centimetrů delší. I předloni brala Barbora Špotáková svoji rozlučkovou medaili za hod o metr kratší. V Římě se oštěpařky vyšponovaly k nabitějšímu souboji, cesta na stupně vítězů vedla přes hod za 63,50 m.
„Zas tak mě to nepřekvapilo, oštěp je teď nahoru dolů. Ale některé holky naházely daleko už v sezoně, tak se to možná dalo čekat. Dobře pro naši disciplínu,“ hodnotila. Sama ke kvalitě soutěže přispěla, však tak daleko hodila naposledy v červnu 2022 při Odložilově memoriálu. Tehdy ještě jako svěřenkyně Jana Železného.
„Je super předvést nejdelší hod na mistrovství Evropy a páté místo je dobré. I když tam směrem k dalším závodům vidím pár nedostatků, na kterých je třeba zapracovat,“ uvědomuje si.
Řím byl jejím prvním vrcholným závodem, na kterém byla sama sobě trenérkou. Přes den ji provázela nervozita. „Ani jsem odpoledne nemohla usnout, jak mi bušilo srdce, protože jsem věděla, že se blíží moment, kdy můžu prodat, co mám natrénováno,“ přiznávala.
V závodě pak naznačila, že nelehká cesta, kterou se vydala, by nemusela být slepou uličkou. „Od začátku sezony vím, že mám ještě na lepší výkon. Jak házím sama, technika hapruje, jeden trénink je dobrý, další špatný. Musím se učit pracovat s hlavou a pořád si věřit. To mě učí zvládat i situace jako dneska,“ připomněla krizový moment ve třetí sérii.
Ten rozhodoval o jejím pokračování v soutěži, ale zachránila si elitní osmičku i další tři pokusy. „Věděla jsem, že už mám jen jednu ránu a musím. To mě pak nabilo na další průběh soutěže,“ popisovala.
Teď své úsilí bude směrovat k olympijské Paříži, kde by chtěla napravit své dosud jediné vystoupení pod pěti kruhy v Tokiu, kde skončila v kvalifikaci.
„Musím zapracovat na technice, ještě mi dělá problém házet z rychlejšího rozběhu. Dám si jeden dva závody a pak už budu odpočívat a věnovat se technice, abych ji učesala,“ naplánovala si.
