Článek
Posledním velkým závodem bývalé lyžařky, které vlil přechod k atletice novou energii do žil, byl loňský evropský šampionát v Berlíně. Bronzem dosáhla na životní běžecký úspěch, který ji měl posunout k dalším metám. Ale její achilovky byly proti, vleklá bolest ji nepustila do rychlejšího běhu, plány na start na letošním mistrovství světa v Dauhá vzaly za své.
A už teď ví, že padá i start na olympiádě v Tokiu, jenže tentokrát jsou na vině mnohem radostnější důvody než neodbytná bolest. Začátkem května očekává s manželem Martinem potomka.
Koncem minulého týdne dorazila do Karlových Varů na kemp českých olympioniků, kteří se chystají na hry v Tokiu, byť informace, které sportovci dostávali při přednáškách, v Japonsku nevyužije. „Říkám si, že by bylo pěkné, kdybych tam mohla být. Na druhou stranu příští sezona měla být moje poslední,“ nastiňuje svůj původní plán, který těhotenství změnilo.
Delší závodní klid totiž může pomoct jejím achilovkám. „Věřím, že bych pak mohla pokračovat klidně ještě pět šest let,“ říká třiatřicetiletá česká maratonská rekordmanka.
Paradoxně ji příští rok mohl čekat návrat do destinace, kterou zná ze svých lyžařských časů. Soutěže v chůzi a maratonu se totiž zřejmě přesunou z horkého Tokia o tisíc kilometrů severněji do Sappora, kde před dvanácti lety ještě jako Eva Nývltová závodila na mistrovství světa v klasickém lyžování.
Sapporo ji neláká
„Bylo tam krásně, ale letní olympiáda má pro mě kouzlo v tom, že jsou všichni sportovci dohromady, a ne že vytrvalce odsunou jinam. Z toho důvodu mě zase tolik nemrzí, že tam nebudu,“ přiznává.
Pobyt ve Varech využila k dotazům třeba na Barboru Špotákovou, která se k atletice dokázala po mateřství vrátit už dvakrát. „Spíš jsme se bavily, jak se udržovat. Protože běhání kvůli otřesům ideální není, tak chodím s holemi na dlouhé vycházky a šlapu na rotopedu,“ popisuje.
A díky těhotenství se vrátí i ke svému původnímu sportu, v němž byla pátá na zimní olympiádě v Soči. „Vyrazíme do Livigna, kde budu každý den na běžkách. Ve druhém trimestru je pohyb víceméně bez omezení, pokud se nedostanu do vyšších tepů, takže bych ještě tři měsíce chtěla trénovat, co to půjde,“ plánuje.
Brzký návrat?
A zahálet nechce ani po porodu. Mistrovství Evropy v Paříži se příští rok koná až po olympiádě koncem srpna. A půlmaratonský start necelé čtyři měsíce po porodu není podle Vrabcové úplně vyloučený. „Doktoři říkají, že to reálné je, ale já jsem opatrná. Určitě nechci být krkavčí máma, která hned mimčo odloží a půjde trénovat. To rozhodně ne,“ zdůrazňuje.
Více času na přípravu by už měla směrem k Newyorském maratonu, na němž se Vrabcová předloni blýskla sedmým místem. Příští rok se běží 1. listopadu.
Teď ale rodačku z Trutnova více než termínový kalendář začínají zaměstnávat přípravy na rozšíření rodiny.
„Jsem jedináček, tak tím všichni okolo žijí. Chceme teď narychlo dostavět v našem baráčku jeden pokoj, aby mimčo mělo svůj. Určitě si nechám říct, jestli to bude kluk, nebo holka, už se na zařizování těším. Ale taky se těším zpátky na start,“ nezapře v sobě nadšenou běžkyni.
