Článek
Jak jste prožívala svoji dodatečnou rozlučku s diváky v Táboře?
Druhé místo je nádherné, velká spokojenost. Mám problémy s patou, ráno jsem myslela, že se ani nerozhýbu. Pak jsem se trápila s rozběhem, což jsem nebyla jediná, trochu mě mrzí, že jsem netrefila ani jeden hod, byly takové ušmudlané. Trochu to ovlivnil déšť, úplně jsem si ten závod neužívala, spíš bych řekla, že jsem zvládla výzvu. Jela jsem sem i kvůli divákům, přijde mi, že to té atletice musíte trochu vracet za ty roky…
Nabudilo vás, když vás přehodila talentovaná Sičáková?
Já pořád čekala, kdy to přijde. Jsem ráda, je to výměna generací, jsou tu i další holky. Dřív jsem opravdu chtěla vyhrát, dneska jsem jim to fakt přála.
Petra Sičáková jako jediná dokázala Barboru Špotákovou porazit.
Jak jste se cítila ve srovnání se Zlatou tretrou, což byl váš první rozlučkový start?
Tady na mě nějak padla nervozita, byla jsem před prvním pokusem svázaná. Jak nemám naházeno v závodech, je to jiné. Ale byla jsem na dovolené, užívala si rodiny a trénovala… Chci toho moc a člověk nemůže zvládat všechno.
Však jste se na dovolenou s dětmi na kolech hodně těšila…
Naposledy jsem na ní byla jako malá, kdy jsem jela vlakem ještě z Liberce do Košic. (úsměv) Vážím si toho, že mám konečně volné léto a můžu si ho s dětma užívat.
Úplnou rozlučkou ale mistrovství republiky v Táboře nebylo…
Nevím, co pata, ale slíbila jsem mistrovství republiky družstev v září v Hodoníně, tak to chci ještě udržet, možná by to chtělo ještě najít nějaký závod. Klidně v zahraničí, když budou děti na táboře. Protože tady jsem byla se dvěma psy, dvěma dětmi, stanem a rovnou pokračujeme stanovat. Když všechno balíte, je to náročné… Přípravu jsem nepodcenila, ale je toho dost. Než jsem se sem dostala s dětmi a rozdistribuovala psíky, absolvovala focení a podpisy, bylo náročné se zase zkoncentrovat.
Takže je možné, že se na mistrovství republiky objevíte i za rok ve Zlíně?
Viděla jsem tu (kladivářku)Lenku Valešovou, svoji skoro vrstevnici, které to šlo a říkala, že příští rok určitě bude. Je pár takových držáků, co vypadají pořád dobře. Takže dokud to není trapné, tak když se budu cítit, snad mi nikdo nebude zazlívat, kdybych se ještě na republice objevila. Je to výzva, ale ta atmosféra tu byla. Dolehlo to i na mě, na matadorku! (úsměv)
