Článek
Když vloni slavila padesátiny, její kamarádi se vytasili s originálním dárkem: poukazem na cestu do Atén na 25. výročí českého rekordu a zisku zlaté medaile. „Naplánovali to přesně na ten den jubilea, sama jsem nevěřila, že se to povede,“ vypráví někdejší úspěšná trojskokanka.
Z Brna do Atén tak vyrazila devítičlenná skupinka a díky kontaktům se povedlo zařídit i vstup do míst, kam by se obyčejný turista nedostal. „Příbuzná jednoho známého žije v Aténách. Dělala atletiku a teď hraje na flétnu, měla kontakt na ambasádu, tak se povedlo vyřídit prohlídku stadionu i přímo trojskokanského sektoru,“ líčí Kašpárková.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Na aténském stadionu byla naposledy při olympiádě v roce 2004. „Sektory tam jsou v obou rovinkách, tak mi chvíli trvalo, než jsem si vybavila, že jsme skákali na té protilehlé,“ přiznává.
Pak se vydala k sektoru a byl to pro ni trochu hořkosladký pohled. Obrovský stadion totiž potkal osud řady olympijských sportovišť v Aténách a chátrá. „Měla jsem v paměti, jak byly tribuny plné diváků a sportovců, teď už v sektoru rostla tráva,“ popisovala neveselé kulisy.
A to má na šampionát v roce 1997 nádherné vzpomínky. Jak jí před pátou sérií trenér Michal Pogány sehnal řeckou vlajku, kterou zamávala nad hlavou a publikum měla rázem na své straně. Jak pak skočila 15,20 m, s čímž je dodnes mezi elitní desítkou trojskokanek historie. Nebo jak si na památku ze sektoru odvezla trochu písku.
Teď mohla zavzpomínat i s přímými účastníku šampionátu. Se čtvrtou Olgou Vasdekiovou si popovídala po telefonu, s jejím koučem Georgim Pomashkim přímo na stadionu.
„Bylo to krásné, vždycky jsem měla Řecko ráda,“ přiznává Kašpárková, která je nyní sportovní manažerkou projektu Olympijský víceboj a donedávna ještě nastupovala v nižší basketbalové lize. „Ale měla jsem zranění kolene, tak uvidím, jestli se ještě vrátím,“ přiznává.