Článek
Z tribuny to vypadalo, že jste nástrahy kvalifikace zvládl suverénně, viděl jste to tak i na ploše stadionu?
V rozhazování jsem dlouho tak špatně neházel. V našem žargonu bych řekl, že levá noha mi přicházela asi o půl vteřiny pomaleji, než bych chtěl. Opravdu jsem na ty hody napadával a vysazoval zadek, takže technicky špatně. V závodě jsem ale vypnul, nasadil tunel a snažil se z toho vymanit. Naštěstí se povedlo.
Váš první pokus měřil 81,70, což by na postup stačilo jen těžko, co jste pak změnil?
Ten druhý byl technicky trochu lepší a trefil jsem ho, tak doletěl za čáru.
Oštěpař Jakub Vadlejch při kvalifikaci mistrovství světa v Dauhá.
I trenér Jan Železný říkal, že poslední tréninky byly hodně vydařené, pomohlo vám to k psychické pohodě?
Když jsem viděl svůj první hod, kdy jsem si dal oštěpem skoro na záda, a letěl skoro na 82 metrů, tak jsem věděl, že tech 84 musím hodit, i kdybych tam lehnul na zem. Za ty roky nasbíráte zkušenosti, víte, že rozhazování není vůbec důležité, jen ta pohoda hlavy. A ta tam je.
Je ve vás ještě rezerva?
Určitě, jinak do toho nejdu. Myslím, že budu ve finále muset dost přidat, aby si mě vůbec všimli.
Na to je třeba jak daleký hod?
Tak 87 nebo 88 metrů už je taková všímací vzdálenost, pokud možno v prvních dvou pokusech. Pořád je to vzdálenost, na kterou se dá odpovědět, ale všimnou si jí.
Může při očekávané vyrovnané soutěži hrál roli právě psychologický boj, komu se povede soupeře vystrašit?
Každopádně může. Ale hlavně podle mě bude rozhodovat, že je kvalifikace a finále dva dny po sobě. Zvlášť v takovém vedru, protože na rozcvičováku se hází ve venkovní teplotě, to musí tělo zákonitě cítit.
Kdy jste vy naposledy házel dva dny po sobě?
Na evropských šampionátech v Berlíně 2018 (osmé místo) a Amsterdamu 2016 (deváté místo), nepřipomínal bych to, oba závody mi těžce nevyšly. Ale vloni jsem byl vyprášený úplně. Zpětně jsem zjistil, že v Berlíně jsem na to fyzicky opravdu neměl, a v Amsterdamu jsem ještě neměl takové zkušenosti. V kvalifikaci jsem byl druhý a nevím, jestli jsem se ve finále zalekl, že kluci nic neházejí, ale naladil jsem se na jejich vlnu a taky nic nehodil…
Na minulém mistrovství světa v Londýně, kde jste získal stříbro, jste měl s sebou i psycholožku Zdeňku Sládečkovou. Pořád spolupracujete?
Pořád. To je moje druhá hlava. I před kvalifikací jsme si přes kameru spolu sedli, pořád jsme v kontaktu.
Nezvažovali jste, že by s vámi letěla i do Dauhá?
Nějak jsme to letos neřešili, spíš směrem k olympiádě, tam bude ještě důležitější.
Nejdál ve vaší kvalifikační skupině hodil Němec Johannes Vetter, až na 89,35.
Už v rozhazování hodil strašně daleko, v Londýně měl 91 metrů… Já jsem rád, že házel v kvalifikaci dobře, protože většinou nepředvede tak kvalitní hody dva dny po sobě. Doufal jsem, že hodí třeba i 93, protože by druhý den nedokázal hodit stejně. Navíc se i rozhazoval v tom vedru na rozcvičováku, to jsem byl taky rád, protože já jsem nehodil jediný hod tam, až tady na hlavním stadionu.
Překvapil vás někdo ve vaší kvalifikační skupině?
Docela Maďar Rivasz-Tóth, který kdykoliv jsme spolu závodili, hodil maximálně 75 metrů a teď 83. A u Keňana Yega si pamatuju, že byl celou sezonu rád, když přehodil 70, a teď atakuje 84, tak nevím, jak to zase připravili… Ten bude pro finále také kvalitní soupeř.
