Mrzí mě to a znám i sprostší slovo. Mäki v rychlém závodě došly síly

Budapešť (od našeho zpravodaje) ‑ Držela si úctyhodnou bilanci. Nikdy na vrcholné světové akci nevypadla v rozběhu. Na mistrovství světa v Dauhá 2019 i Eugene 2022 běžela semifinále, na olympiádě v Tokiu 2021 dokonce finále. Teď se série 31leté běžkyně s finskými kořeny zastavila.

Aby mohla pomýšlet na semifinálovou účast, musela by běžet na úrovni svého národního rekordu z Tokia 4:01,23. Ani její nejlepší letošní výkon by zdaleka nestačil v nejrychlejším z kvarteta rozběhů. „Italka jako první nepostoupila za 4:01,66 to je hrozný,“ podivovala se.

Rychle rozběhnutý závod si přitom přála, vývoj jí hrál do karet. Odskočená skupinka právě šesti závodnic během rozběhu ji nikterak nerozhodila. „Říkala jsem si, že to s Italkou můžeme dotáhnout, takticky to bylo v pohodě. Až jsem udělala chybu asi 300 metrů před cílem, kdy jsem předbíhala Irku a začaly jsme vedle sebe sprintovat,“ vytýkala si.

A brzy poznala, že vynaložené síly chybí. „Ještě 200 metrů před cílem jsem na tom byla dobře, ale pak už to tam nebylo. Na konci jsem shnila a s tím se těžko operuje,“ uznala.

Zklamání na svěřenkyni Pavla Tunky bylo pochopitelně znát. „Mrzí mě to a znám i sprostší slovo. Běžela jsem letos 4:03, věřila jsem, že jsem na tom dobře… Je divný přijet, závodit jeden den a hotovo. Tak pojedu dřív domů,“ pokrčila rameny maminka dvouletého syna Kaapa.

O tom, jestli ještě letos přidá další starty, rozhodne i zdraví. Přes léto Mäki trápila achilovka. „Je to zvláštní, při závodech a trénincích v tretrách mě neomezovala, že bych musela zpomalovat. Ala každé ráno kulhám a nevím, kam se to posune. Byla jsem s tím několikrát u doktora, je to nepříjemné, ale není to důvod, proč jsem dneska shnila,“ uznala v běžecké hantýrce.