Článek
Vybavíte si, jak jste tu v roce 2009 běžel při Zlaté lize se štafetou?
Byl jsem o něco mladší a ze všeho vyděšený, teprve jsem sbíral zkušenosti. Teď si chci spíš potvrdit, že mám na to ještě běhat dobré časy. Zatím jsem ještě letos neběžel takový výkon, abych tu mohl mluvit o postupu. Ale chtěl bych i využít atmosféry, abych si zaběhl nejlepší letošní čas (dosud 10,37 s), když dovolí podmínky.
Původně jste měl být jen členem štafety, jistě jste ale uvítal možnost zazávodit si i individuálně.
Určitě. Dozvěděl jsem se až minulou neděli po mistrovství republiky, že bych mohl být v návrh nominace. Musel to schválit trenér štafety, s níž jsem tu primárně, který nebyl proti, já samozřejmě také souhlasil. Věřím, že jsem ještě letos nepotvrdil, na co mám. Papírově jsem tu třetí až čtvrtý nejhorší, tak doufám, že dopadnu líp…
V jednatřiceti letech patříte už ke zkušenějším sprinterům, jak složité je udržovat si rychlost?
Náročnější je to hlavně zdravotně. Když máte v tomhle věku nějaký výpadek a vracíte se, rychlost odchází. Ale když vydržíte zdravý, věřím, že se do nějakých čtyřiatřiceti vydržet dá.
Do letošního července jste byl i českým rekordmanem na stovce. Mrzelo vás, když vás překonal Zdeněk Stromšík, nebo jste tušil, že to dříve či později přijde?
Mrzelo mě to, ale zároveň jsem s tím počítal. Věděl jsem, že formu na rekord mají jak Zdeněk, tak Dominik Záleský a s trochou štěstí i já. Zdeňkovi jsem to samozřejmě přál, spíš jsem byl takový nostalgický, když jsem vzpomínal, jak jsem to zaběhl já.
Silná je letos česká sprinterská štafeta, v níž vy už figurujete dlouho. Věnovalo se jejímu seběhání letos nejvíc času, co pamatujete?
Je to tak. Věnovali jsme se tomu nejvíc, ale musí se sejít i silná generace. Kluci už jsou tedy trochu jiná než já, ale vydržel jsem, a šanci máme. I ostatní evropské státy běžely rychlé časy, ale myslím, že můžeme pomýšlet na finále a třeba i český rekord. Ale k tomu to musí vyjít všem individuálně i na předávkách.
Se štafetou je pak reálnější cesta i na mistrovství světa či olympiádu…
Přesně tak. Já bych měl i trenérské ambice, ale vzhledem k tomu, že nemáme tak široký kádr sprinterů, klukům jsem slíbil, že bych třeba rok nebo dva do olympiády vydržel, protože by to i pro mě byl splněný sen. A kdybych byl platnější než někdo mladší, tak proč ne.
Mluvil jste o trenérských ambicích, už je naplňujete?
Mám vystudovanou třetí trenérskou třídu, teď dělám dvojku. Mám už i jednoho svěřence (Vojtěch Kolarčík), který byl v širším kádru štafety, možná ještě někdo přibude.
Vaše partnerka Karolína je v Berlíně jako lékařka týmu, váš malý syn zůstal tentokrát doma?
Zůstal. Hlídají babičky a my si aspoň týden odpočineme. (úsměv)
