Článek
Užíváte si, že místo dlouhých soustředění a závodů jste teď víc doma?
Určitě. Tím, jak se moc nemělo chodit ven, jsme pořád spolu. Má to své klady, i trochu zápory. Jak nás malá vidí celý den, je na nás strašně fixovaná. Zvykla si na rodiče, a když jsme jeli po delší době za babičkou, nejdřív ji ani nepoznávala. Ale jinak je to samozřejmě super.
I podle sociálních sítí je vaše dcerka docela akční, takže se za ní naběháte i doma.
To je pravda. Nechodí zatím sama, ale po čtyřech se hýbe hodně rychle, je pěkné třeštidlo.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Už brzy byste mohl běhat i se soupeři, 1. června se v Kladně chystá zahajovací mítink sezony, kde byste měl běžet třístovku.
Je to tak, když vydržím i bez regenerace zdravý, měl bych vyběhnout. Už se těším, bude to příjemné rozptýlení, když nepoběží jen naše skupina a můžeme poměřit síly. Snad bude závodů co nejvíc, ať z nich nevypadneme. Ale je pravda, že každý vzal tu situaci trochu jinak, někdo trénuje víc, jiní víc odpočívají.
Jak jste tedy pojal přípravu vy s trenérem Daliborem Kupkou?
Než se vyhlásila ta opatření, měli jsme za sebou tři týdny tréninku objemu, tak jsme přidali další dva. Ale celkově trénujeme míň. Teď končíme třítýdenní cyklus, kdy jsme trénovali šestkrát týdně, jednou dvoufázově, což je míň než normálně v tomhle období. Ty tréninky jsou kvalitní, ale je jich míň.
Po halové sezoně jste měl letět na soustředění do Jihoafrické republiky, přípravy na něj jste stihli zastavit?
To jsme naštěstí zastavili bez problémů. Dokonce nám vrátili peníze i za letenky, tak je můžeme využít třeba na podzim, pokud to bude možné.
Pavel Maslák splnil v rámci projektu České olympijské nadace přání dvěma mladým atletkám, když si s nimi zatrénoval v pražské Stromovce.
Jak jste pak přijal zprávu, že olympijských her se letos nedočkáte?
Spíš už jsme čekali, až to konečně ohlásí, bylo skoro jasné, že k tomu dojde. Doufám, že se olympiáda bude konat aspoň příští rok, když se spekuluje, že se to nemusí stihnout. Pro mě je to šance si odpočinout, ještě víc natrénovat a nasbírat nějaké body v hale do světového žebříčku. Jak letos nebyl žádný velký šampionát, tolik jsem jich nenasbíral, příští rok má být halové mistrovství Evropy i světa, to mi může hrát do karet.
Zrušené srpnové mistrovství Evropy, které jste před osmi lety vyhrál, mrzelo víc?
Spíš mě mrzelo, že ho zrušili bez náhrady a nebude ani příští rok. Ani s ním už jsem ale moc nepočítal, ani nevím, jak by ty závody vypadaly, když se každý nemůže pořádně připravit. Nebylo by to fér.
Kde jste se připravoval vy, když byla Juliska zavřená?
Celou dobu jsme trénovali ve Hvězdě. Tam jsme udělali všechno, co bylo třeba. Na hřištích jsme posilovali, (kondiční trenér) Roman Gomola nám tam dovezl nějaké vybavení jako medicinbaly, činky i gumy, což bylo super. Bylo to příjemné zpestření, ale jsem rád, že teď už nemusíme trénovat v rouškách. Jak se oteplilo, už to nebylo moc komfortní.
Zmínil jste se o chybějící regeneraci, která stále nemůže fungovat. Cítíte to na sobě?
Je to hodně znát. Teď se aspoň otevřou masáže, máme doktory, ale chybí ta každodenní regenerace na Dukle jako pára, vířivka nebo studený bazén. Jak skoro dva měsíce trénujeme bez regenerace, svaly bolí čím dál víc.
