Článek
Rok 2024 měl pro devatenáctiletou dívku mnoho přívlastků. Bezesporu náročný, výsledkově snový a z pohledu přechodu k dospělé atletice také přelomový.
Odstartoval už začátkem května na Bahamách Světovými štafetami, pak přišlo senzační zlepšení na ostravské Zlaté tretře, čtvrté místo na mistrovství Evropy v Římě, olympijské semifinále v Paříži a na konci srpna v peruánské Limě titul juniorské mistryně světa.
„Cením si všech, ale na olympijské semifinále mám nejhezčí vzpomínky,“ ztěžka vybírá jeden nejkrásnější moment sezony. Přesto si při cestě z domovského Tábora do Prahy nemyslela, že by se z vyhlášení vracela s cenou pro nejlepší juniorku.
Však plavec David Kratochvíl měl v sále nekončící aplaus za tři své paralympijské medaile včetně zlata. „David i Tomas (Järvinen) měli skvělou sezonu. Já myslela, že David vyhraje, protože tři medaile na paralympiádě jsou bezkonkurenční. Ale výhra mě moc těší, je to krásná tečka za dlouhou sezonou,“ přiznala.
Pak už si jen cestou na pódium uhlídat úzké šaty, aby nedošlo ke karambolu. „Když jsem v klidu, tak je to v pohodě, při spěchu je to horší,“ smála se.
„Šaty jsou od Ponera, moc se mi líbily, jsem ráda, že jsem si je mohla vzít,“ vyprávěla atletka, která tak stvrdila triumfální večer skupiny manažera Jana Koukala, do jehož týmu patří i sportovec roku Josef Dostál. A v kuloárech hotelu Hilton lehkost, s jakou Manuel běhá a zlepšuje se, oceňovala i světová rekordmanka na osmistovce Jarmila Kratochvílová.
Po sezoně si vycházející hvězda české atletiky krátce odpočinula na Zakynthosu, den před vyhlášením už se vrátila ze soustředění na Kanárských ostrovech. Teď si chvíli užije klid Vánoc, které jsou v její multikulturní rodině gastronomicky pestré.
„Kuchyně se střídají, ale každý si vybere. Od mámy ruské saláty, trocha angolského jídla, ale je to už dost počeštělé, takže bude i kapr a řízky,“ usmívá se.
Lurdes Gloria Manuel a její přítel na vyhlášení Sportovce roku.
Pak už návrat do přípravy na sezonu, v níž na ni bude po letošním parádním roce upřena ještě větší pozornost fanoušků. „Když se něco povede, vždycky přijde tlak, abyste byli ještě lepší, což není snadné na psychiku, jsem si toho vědoma,“ připouští.
„Je dobré se uklidnit a říct si, proč to vlastně dělám. Mě atletika baví, mám z ní radost a chci se z ní radovat,“ popisuje své nastavení svěřenkyně Šárky Chládkové a Ratislava Šediny.
Lurdes Gloria Manuel a její radost ze světového juniorského zlata
Jenže příští rok nebude atletika tou jasnou prioritou. „Budu ji muset trochu odsunout na druhou pozici a věnovat se škole. Moc často tam nejsem, tak bude důležité dohnat, co jsem nestíhala poslední tři roky,“ říká studentka táborské obchodní akademie.
A to se snažila studium se sportem maximálně skloubit, jak na webu školy popisovala i její třídní učitelka Radka Valášková: „V 1. ročníku spolužáci Lu brali jako obyčejnou, ztřeštěnou holku, která svůj veškerý volný čas věnuje atletice. Ve 2. ročníku byla zařazena do reprezentace ČR v atletice, a tak jsme ji ve škole nevídali tak často.“
No a ve třetím ročníku už byla Manuel rozlétaná po závodech a soustředěních. „Je až k neuvěření, že při jejích sportovních úspěších vše zvládá v termínech s ostatními spolužáky,“ oceňovala její učitelka. Jenže maturita je přece jen tvrdší oříšek. „A já jsem typ, který nejvíc pochytává, když je na hodině a poslouchá,“ přiznává Manuel. Ve škole jí vycházejí vstříc.
„Pan ředitel a učitelé mi pomohli zařídit individuální plán, kdy si můžu naplánovat testy. V prváku jsem občas přijela ze soustředění a dopisovala testy, o nichž jsem pořádně nevěděla, což bylo náročnější,“ ví sprinterka, která počítá, že jarní soustředění padne za oběť přípravě na maturitu.
„A uvidím, co halové mistrovství světa v Číně, které už je blízko k maturitě. Na halové mistrovství Evropy bych radši, i když v hale se mi neběhá tak dobře jako venku, sbíhání mi moc nesedí,“ říká na prahu nezvykle nabité halové sezony.
A během ní už bude muset rozseknout svoji budoucnost. Vyslyší od podzimu lákání z amerických univerzit, nebo zůstane v Česku? „Do konce února to chci uzavřít. Myslela jsem, že touhle dobou už budu vědět, kam směřovat, ale pořád nevím,“ s úsměvem krčí rameny.
