Hlavní obsah

České eso bylo v Peru za globální hvězdu. Tohle je za odměnu, zářila Manuel

Aktualizováno

Má za sebou přelomový rok. A turbulentní. Z talentu s nadějnou budoucností se proměnila v juniorské eso, které se nezalekne dospělých hvězd. Devatenáctileté čtvrtkařce Glorii Lurdes Manuel se po příletu do Prahy houpalo na krku juniorské zlato, kterým korunovala sezonu ozdobenou čtvrtým místem na mistrovství Evropy i olympijským semifinále.

Foto: Vít Šimánek, ČTK

Juniorská mistryně světa Lurdes Gloria Manuel po návratu z Limy.

Článek

Kde jste v závěru sezony posbírala síly na suverénní juniorské zlato v peruánské Limě?

Pomohlo mi, že jsem před šampionátem trochu přitrénovala a také motivace. Byla jsem hodně namotivovaná, že chci ještě medaili a vyšlo to. Přitom jsem nečekala, že bude taková zima a trochu jsem se bála, že to bude mít vliv na výkonnost. Naštěstí mi nezabránila v zisku zlata.

S obrovským náskokem 69 setin. Nepřekvapilo vás při pohledu na opakované záběry, o kolik jste byla před svými soupeřkami?

Upřímně mě to překvapilo. Čekala jsem, že půjdeme do cílové rovinky s Američankou a Nigerijkou, a když jsem vyběhla ze zatáčky jako první a viděla ten náskok, čekala jsem, že Američanka ještě přidá. Ale působilo to na mě, že nikdo nijak nemohl.

Ani vy jste se za cílem úplně neradovala. Kvůli únavě?

Únava měla trochu navrch, ale já jsem se vnitřně neskutečně radovala, akorát to možná nebylo tolik vidět. Myslím, že to byla fakt hezká tečka na závěr.

Na závěr snové sezony?

Byla dlouhá, ale splnila jsem si všechny cíle, co jsem si určila, a některé vyšly i nad očekávání. Třeba mistrovství Evropy v Římě nebo olympijské semifinále. Tohle už byl takový závod za odměnu, tak jsem ráda, že se mi povedlo něco vydolovat.

Vy jste byla hvězdou celého šampionátu. Před ním vás pozvali na hlavní tiskovou konferenci, po závodech jste rozdala spoustu rozhovorů, na stránkách Světové atletiky jste měla mnoho prostoru. Jak si užíváte tuhle roli?

Pro mě je důležité, abych měla pořád stejný zápal a atletika mě bavila, bez toho nejde ten sport dělat na sto procent. Musí zůstat prioritou a pak až to ostatní. Ale tahle role mě bavila, bylo skvělé poznat další atlety. Poslechnout si, jak vnímají atletické prostředí i vzájemnou podporu. To byla dobrá zkušenost i zkouška angličtiny.

S tou vy s vaší jazykovou vybaveností nemáte problém, ne?

Jak kdy. Občas se mi tam přimíchá nějaká ruské nebo české slovíčko a je to takový mix. (úsměv)

Moc hezký šampionát to byl pro celou českou atletiku, šest medailí je historický úspěch. Jak jste prožívala úspěchy svých parťáků?

Svůj volný čas po závodě jsem trávila tím, že jsem šla podpořit ostatní. A byla jsem ráda, že jsem u toho mohla být. Někteří si zlepšili osobní rekordy, holky (sedmibojařka Tkáčová a koulařka Mazurová) byly dvakrát čtvrté a teď získaly medaile, těm jsem to moc přála.

Máte ještě povolenou absenci ve škole, abyste mohla vyrazit po sezoně na dovolenou?

Asi by bylo dobré, kdybych se tam někdy došla ukázat. (úsměv) Ale dovolenou mám v plánu, jen ještě přemýšlím, kam pojedu. Nejspíš to bude někam k moři na poslední chvíli.

Související témata: