Článek
Nebylo to pro osmadvacetiletou skokanku lehké rozhodnutí. Ale přes svého dobrého známého polského tyčkaře Roberta Soberu oslovila jeho kouče Dariuzse Losa a našla si ve Vratislavi podnájem. V pražském USK se domluvila, že jí smlouvu prodlouží na halovou sezónu, a kdyby se jí nedařilo, bude se muset vrátit.
Těžké první měsíce
„První měsíce byly extrémně těžké. Přemýšlela jsem, jestli se nevrátím,“ přiznávala. Sice už v minulosti měla polského přítele, ale do tajů polštiny pronikala postupně. „Hlavně na tréninku jsem moc nerozuměla. Vždy jsem čekala, co předvede Robert a pak napodobovala,“ řekla.
„A jak jsem myslela, že jsou nám Poláci podobní humorem, tak vůbec. Ale už tam ten český trochu přenáším,“ usmívala se.
Maláčová začínala s gymnastikou, jako tyčkařka se zúčastnila třech venkovních mistrovství Evropy a světového šampionátu v Berlíně 2009. Vždy skončila v kvalifikaci. „Byla jsem nalomená, že buď něco rapidně změním, nebo přijde konec. Změna byla těžká, ale jsem za ni ráda,“ hlásí.
Zapracovala na psychice
Největší změnu prodělala v Polsku její psychika. „Měla jsme problém, že jsem si nevěřila, pomalu to ze mě dostávají,“ vypráví. Jakou metodou? „Je za mnou tým lidí, který mi říká, jak jsem dobrá, silná a gymnasticky nadaná, tak to musím ukázat,“ popisuje.
Když se po výrazném zlepšení osobního rekordu na 462 ve francouzském Clermont-Ferrand vrátila před domácím šampionátem do Česka, některé reakce ji zamrzely.
„Přišla jsem do hotelu a všichni měli poznámky typu, co v Polsku jíme za vitamíny. Takové hloupé narážky, které mě štvou. Mrzí mě, že v Česku, když se udělá dobrý výkon, spousta lidí hned začne řešit, co za tím vězí,“ přiznává Maláčová, která se může těšit na svou premiérovou olympiádu.
