Článek
Slavnostní večer si užívala. "O to umístění v anketě mi nejde a nikdy mi nešlo. Je nádherné tady být a být toho součástí," řekla po jeho skončení novinářům.
Vzhledem k tomu, že v září v jednačtyřiceti letech ukončila veleúspěšnou kariéru, se dalo předpokládat, že na galavečeru bude pro ni připraveno něco speciálního. Ona po tom ale jako obvykle nepátrala. "Šla jsem sem stejně jako každý rok, že se nechám překvapit. Tohle pro mě byla velká síla. Měla jsem co dělat, abych to ustála. Moc díky Monice, moc si toho vážím, že je tady. Pro mě je to nejlepší česká zpěvačka," ocenila.
A prožívala i závěr večera, kdy s ní na pódiu zpívali i Zuzana Hejnová, Jakub Holuša, Jan Kudlička a Petr Frydrych. "Je to vidět, že odcházím nejenom já, ale celá generace. Generace kamarádů, že společně končíme. Je to všechno hrozně dojemné," zasnila se.
V elitní desítce Atleta roku byla už popatnácté. Galavečer je pro ni vždy příjemnou událostí. "Myslím, že je to hrozně krásné, že se takové večery dělají. Ze začátku si toho člověk třeba tak neváží, ale pak když to člověk vidí s těmi lety, tak to oceňuje jako příležitost k setkání, které je obrovsky důležité. Ne přes mobily, přes tablety, ale to osobní setkávání. O to tady jde. A přenášení emocí, protože to se neděje jinak, než že se s tím člověkem setkáte," popisovala.
Líbí se jí i formát slavnostního vyhlášení ankety Českého atletického svazu. "Má to úroveň. Všichni se načančáme. Na jednu stranu je to samozřejmě trochu starost, ale pak je to výjimečné. Je to výjimečnost té situace a jsem ráda, že se to děje," poznamenala.
Několikrát si při galavečeru zazpívala. Nejvíc si vybavuje rok 2017, kdy společně s oštěpařským kolegou Jakubem Vadlejchem zazpívali duet na nápěv písně Čo bolí, to prebolí. Ten v originále zpívá Miro Žbirka a Martha. "Bylo to na mě strašně vysoko, měla jsem s tím problémy, trénovala jsem to strašně dlouho a pak to bylo přesně na té hraně. Miro Žbirka mi pak večer napsal, že to bylo skvělý. I Martha mi psala," vzpomínala.
Dva měsíce není profesionální atletkou. Užívá si, že se může více věnovat synům Jankovi a Darkovi, ale jinak se toho pro ni zase tolik nezměnilo. "Vždycky jsme měli volno. Já jsem taková nabitá. Pořád běhám a cvičím. Cvičím i s mladými atlety na Dukle, kde budu ještě rok působit a mezitím se poohlížet, co dál," vyprávěla. Nevyloučila ani účast na některých malých mítincích. "Možná, že závodit budu, ale s tím rozdílem, že už nemusím, ale že můžu. To je tak neskutečný komfort, že to je nádhera," pochvalovala si.
Ozývá se jí spousta oštěpařů s prosbou o pomoc. "Ozývali se i Číňani, abych jim pomohla do olympiády v Paříži. Ale to nepřipadá v úvahu," prozradila. Ráda by přispěla k tomu, aby česká oštěpařská škola pokračovala. Nechce se však okamžitě vrhat na dráhu profesionální trenérky, všechno zatím nechává plynout. "Těším se na to, že něco přijde, protože určitě mi vesmír něco sešle," dodala.
