Článek
V sobotu dopoledne vyrazila na čtyřhodinovou cestu větší část padesátičlenné výpravy atletů, druhá skupina zamíří do Německa v pondělí, chodkyně Anežka Drahotová pojede ve čtvrtek.
U pokladen pražského Hlavního nádraží bylo rušno, výprava v červených tričkách budila pozornost cestujících. Naposledy jeli atleti na šampionát v roce 2009, kdy se mistrovství světa konalo rovněž v Berlíně. „A bylo to fajn,“ vybavuje si překážkářka Zuzana Hejnová, která si tak cestu do Německa po devíti letech zopakovala.
„Jsem za to hrozně ráda, bylo by zbytečné letět. Vlak je pohodlný, můžete se projít,“ libovala si dvojnásobná mistryně světa. Atleti měli pro sebe celý vagón číslo 257 se zajištěným občerstvením, další jídlo dokoupilo vedení svazu.
Do kupé s knížkou
„Odpadne odbavování, mám vlaky ráda. Na gymplu jsme jezdily se ségrou každý den,“ vzpomíná Barbora Dvořáková, dcera reprezentačního kouče, která je v týmu pro štafetu.
Zřejmě nejspokojenější byl s volbou železnice koulař Tomáš Staněk, stísněné prostory letadel 128 kilogramů vážicí silák nevyhledává. „Tam je pro to nás šílené, přijde mi, jak kdyby je dělali pro Číňany,“ směje se český rekordman. „I do Ostravy jezdím vlakem, člověk si může natáhnout nohy, lepší než auto,“ pochvaloval si.
Kdyby snad cesta, která začala pětiminutovým zpožděním, pomalu utíkala, vybavili se atleti i četbou. „Já si koupil třetí díl Zaklínače, fantasy mám rád,“ vykládal nejrychlejší sprinter české historie Zdeněk Stromšík.
