Článek
Co ve vás tedy převládá?
Pocity jsou samozřejmě smíšené. Je to má druhá medaile z mistrovství Evropy a zase jsem trochu nespokojený. V Curychu jsem měl mít stříbro, tady jsem měl jasně vyhrát. Zásadní moment byl ten, že jsem po 560 chtěl vzít tvrdší tyč, na níž jsem v Praze skočil český rekord, a když jsem ji vytahoval, všiml jsem si, že je ťuklá mezi rukama. Tak jsem zůstal na měkčí a stejně 570 lehce shazoval. Ale jsem rád, že jsem vydržel zdravý. Nevím, jestli je lepší být mistrem Evropy a zraněný se zlomenou tyčí, nebo druhý a zdravý. Takže to beru všemi deseti.
Jak jste poznal, že tyč je poškozená?
Když ťuknete do sklolaminátu, zbělá, udělá se tam pavučinka, jako byste rozbili přední sklo na autě. A to vlákno je porušené.
Takže tyč je na odpis?
Nevím. Ale jak jsem sháněl v průběhu sezóny tyč, aby mi navazovala, teď jsem o tu nejdůležitější přišel. Nevím, jak to budu řešit, nejlepší by bylo, kdyby ji někdo otestoval. (úsměv) Nebylo by ideální ji zlomit před olympiádou.
Jak jste bojoval s větrnými podmínkami? Doplatil na ně pak i světový rekordman Renaud Lavillenie, jenž nezdolal svoji základní výšku…
Na podmínky to byl nejhorší den, co se týče větru. Místy to bylo i nebezpečné, tři metry proti, pak tři metry z boku. Nejvíc jsem to pocítil při druhém pokusu na 570, kdy mi to zvedlo tyč… Budu si teď asi tlouct hlavou do zdi, ale jede se dál. Byl jsem běžecky z kluků nejlíp připravený a na Rio se nachystám ještě líp.
Hodně vás mrzí oprava na 560 centimetrech, která vás stála rozeskakování o zlato?
Já měl jednoznačně skočit těch 570, dvakrát to blbě spadlo… Ale možná dobře, že jsem se před olympiádou neuspokojil, v Riu zase nebude o tolik větší konkurence. Tak proč nezopakovat stejný výsledek.
