Článek
Jenže hladový po dalším úspěchu se pokoušel dokonce o 621 cm, při skoku si poranil nohu a halová sezóna pro něj skončila. „Udělal bych to znovu, rozhodně nelituju,“ tvrdí Lavillenie i dnes. „V ten moment jsem si připadal pořád jako ve snu, ale chtěl jsem se připravit do budoucna, vyzkoušet si, jaké to je skákat na takové výšce,“ vysvětloval.
Bubka, který byl Zlaté tretře rovněž přítomen, mu jeho záměr schvaloval. „Z psychologického pohledu to byl dobrý tah. Renaud je určitě schopný skákat ještě výš,“ je přesvědčený dnes už bývalý světový rekordman.
Bubka na vlastní oči na svém mítinku sledoval, jak o rekord přichází. Cítil lítost? Smutek? Nostalgii? „Ani jedno, já měl radost, že padl takový výkon. Když závodíte, chcete být nejlepší a překonávat rekordy. Ale po konci kariéry mám jiné výzvy,“ tvrdil Bubka.
Zastínil olympiádu
„Rekord padl během olympiády v Soči a Renaud byl přesto další tři dny na titulní straně deníku L´Equipe. To je přece skvělé, když atletika nachází nové hvězdy,“ vykládal Bubka. „A světový rekord byl hezkou oslavou 25. ročníku mítinku,“ připomněl jeho organizátor.
Jenže budoucnost akce je nyní značně nejistá, hala Družba, v níž rekordy naskákali Bubka i Lavillenie, byla silně poničena při nepokojích na Ukrajině. „Je moc smutné, co se tam od doby, kdy jsem skočil rekord, stalo. Doufám, že se tam situace brzy uklidní,“ věřil Francouz.
Po úterním vítězství výkonem 583 cm má Lavillenie ve středu políčeno na další rekord. Jako milovníkovi rychlých strojů mu organizátoři dopřejí projížďku vozem BMW po mošnovském letišti. „Zatím nejrychleji jsem jel na motorce, 280 kilometrů za hodinu. A v autě? Asi 240,“ přiznal svá rychlostní maxima.