Článek
Budapešť (od našeho zpravodaje) ‑ Trápily ji bolesti žeber, kvůli nimž vynechala mistrovství republiky a deset dnů nemohla trénovat, před odletem do Budapešti ji zmohlo nachlazení, pokašlávala. Alibi si ale bývalá vicemistryně nedělala.
„Na to se nechci vymlouvat, to nebyla ta chyba. Chyba je v technice, která je letos hodně nestabilní a mám velké výkyvy,“ uznala svěřenkyně světového rekordmana Jana Železného.
Nikola Ogrodníková při budapešťské kvalifikaci.
Nejsvětlejší moment sezony zažila v Chořově na Evropských hrách, kde vybojovala stříbro. Jenže přišly i o poznání méně vydařené závody, jeden z nich i v Budapešti. Výkon 54,59 m byl jejím druhým nejkratším v sezoně, k finálovým myšlenkám ji neopravňoval.
Ogrodníková se v posledních dvou sezonách se Železným snažila zásadně měnit rozběh, ale kýžený efekt v podobě návratu k metrům, na něž byla zvyklá z minulosti nepřinesl.
„Změn jsme udělali trochu víc, byl to takový zkoušecí rok. Trenér vidí, že můžu házet daleko, ale já se rozhodla, že už se nenechám přimět k tomu, abychom dělali změnu v průběhu sezony, to je pro mě kontraproduktivní,“ ví.
„Špatně reaguju na změny, dlouho se s nimi sžívám. Nemám to jako trenér a ostatní, že si za pár závodů změnu zautomatizuju,“ vysvětluje. Proto pro příští sezonu s olympijským vrcholem plánuje zůstat u starého rozběhu. A pokud zůstane zdravá, věří i v návrat úspěšných let. Však ještě vloni byla na mistrovství světa v elitní osmičce.
„Víra, že se to změní, je pro mě důležitá. Co mi ji udržuje? Láska k atletice. Baví mě házení, baví mě závody. Jasně, když se nedaří, je to nepříjemné, chce se vám brečet, do něčeho kopnout a hodit tu flašku nevím kam. Ale pak stejně na ten trénink jdete a chystáte se dál,“ popisovala svoje rozpoložení.
I vzpomínky na úspěšné roky ji dávají naději. „Vím, že jsem kdysi házela dobře. Ale samozřejmě víte, že už vám těch let moc nezbývá,“ připouští. To však neznamená, že by chtěla brzy končit kariéru.
„Chtěla bych stihnout ještě dvě olympiády. Zažila jsem hezké roky, kdy jsem byla nahoře, teď prožívám horší, i když pořád jsem se dostala na mistrovství světa. A někdy je dobré si to prožít z obou stran,“ uznala.
