Článek
Už když si přivezl páté místo z mistrovství Evropy v Římě s jen šesticentimetrovým odstupem za stupni vítězů, vyrazil na magnetickou rezonanci odhalit příčinu bolesti, která se objevovala už od soustředění v Africe. „Ruka mě bolela po každém házení nebo posilovně, když jsem předloktí zatížil,“ popisoval.
A lékařská zpráva byla nemilá. „Zjistilo se, že mám odtržený kus kosti od úponu,“ zjednodušeně popisuje svoji diagnózu. Do olympiády v Paříži zbývalo něco přes měsíc… Ukončit sezonu? „Takoví my sportovci nejsme. Už jsem pracoval s různými blbými věcmi a tohle byl olympijský rok,“ připomínal.
Se zraněními má skutečně nechtěně bohaté zkušenosti, před evropským šampionátem nezávodil pro změnu kvůli zranění třísla. Sám ostatně říká, že v tréninku je nezbytné se pohybovat na hraně, aby byl schopný konkurovat špičce v disciplíně, která zažívá zlaté časy.
A tak se na hry v Paříži dokázal připravit i v omezeném režimu. „Ani se nedalo do lokte nic tišícího píchnout, jak jsem to měl odtržené a ještě zánět kostní dřeně, jen by se to zhoršilo,“ líčí. Recept tak byl jediný. „Zatnout zuby, trpět a postupně se s tím učit pracovat,“ vyprávěl.
To se mu vedlo tak dobře, že v kvalifikaci na Stade de France kouli poslal na parádních 21,61 m. Poprvé v kariéře se probojoval do olympijského finále, jediný soupeř hodil dál. „Tam jsem asi využil všechno, co jsem v aktuální situaci měl, hnalo mě těch pět kruhů,“ ví svěřenec Petra Stehlíka.
„Ale druhý den jsem nemohl napnout ruku. Dělal jsem všechny možné cviky, abych ji dal do kupy a nějak mohl házet. Bylo to olympijské finále, to máte černo před očima a je vám vše jedno. Ale tělo prostě nepřečůráte,“ popisuje. Ve finále hodil o 124 centimetrů méně a skončil desátý.
Po sezoně dopřál ruce pauzu, teď čeká na výsledky rezonance, kterou absolvoval před odletem na jihoafrické soustředění. Zatím má vrhačské tréninky zakázané.
„Pocitově je to dobré, ale to bylo i předtím, když jsem neházel. Jenže jak jsem měl vzít kouli do ruky a bouchnout do ní, ruka bolela. Ale třeba při benchi jsem ji měl tak zkřivenou, že se to řetězilo až zezadu k lopatce, což nebylo nic příjemného,“ vybavuje si.
V halové sezoně plánuje méně startů včetně ostravského Czech Indoor Gala, ale čekat ho můžou hned dva šampionáty. Větší význam přikládá tomu evropskému v nizozemském Apeldoornu. Startem na MS pod střechou v čínském Nan-ťingu už si jistý není. „Tam to chce delší aklimatizační kemp, spíš se budu soustředit na Evropu,“ přemítá.
A ještě více investuje do péče o své tělo. „Snažím se ho víc poslouchat. Nepomáhá, ani když házíme v hale v deseti stupních, vloni teda bylo třináct, což není po návratu ze soustředění v teple nic moc. A mimo naše zabezpečení jsem si našel fyzioterapeutku, s níž pracuju,“ doplňuje Staněk.
